Narodil se v rodině domovníka (Hausmeister) Josefa Baráka a jeho manželky Rosalie Palečkové.[1] Byl nejmladší z deseti dětí, z nichž šest zemřelo předčasně. Otec příslušel do Zásmuk, kde Josef Barák trávil prázdniny. V Zásmukách se během letních pobytů sblížil s o rok mladším Janem Nerudou, jehož otec odsud též pocházel.[3]
Od roku 1857, kdy uveřejnil svou básnickou prvotinu, poznávala česká kulturní veřejnost Josefa Baráka jako básníka. Náležel k mladé literární generaci, která se v květnu 1858 představila almanachemMáj. Barák byl redaktorem almanachu, neboť jeho hlavním inspirátorům Nerudovi a Hálkovi nebylo tehdy ještě potřebných čtyřiadvacet let.
Když se po mrtvých létech Bachova absolutismu začínal znovu rozvíjet český národní život, patřil Barák k jeho předním organizátorům. Pořádal české besedy, byl předsedou Akademického čtenářského spolku, patřil mezi zakladatele Sokola, Umělecké besedy i četných studentských spolků.
Zaměstnáním a hlavním oborem Barákovy činnosti bylo novinářství. V roce 1857 se stal redaktorem Prager Morgenpost, a když počátkem 60. let vznikaly časopisy české, redaktorem Času a později Hlasu. V letech 1867 až 1873 vydával a řídil časopis Svoboda. V rámci rodícího se mladočeského hnutí představoval Barák spolu s Nerudou jakýsi „plebejský demokratický radikalismus", navazující na dědictví radikálních demokratů z let revoluce 1848–49. Jako důsledný demokrat si Barák všímal dělnických problémů a účastnil se akcí dělníků, pro které požadoval rovnoprávnost v politickém životě. V září 1871 byl zvolen redaktorem prvního dělnického časopisu Dělnických listů. Svým nacionalismem se však dostával do rozporu se smýšlením některých socialistů ve vydavatelském sboru časopisu, a proto se v srpnu 1872 redakce vzdal. Od 1. října 1874 byl Barák odpovědným redaktorem mladočeských Národních listů, tehdy největších a nejvlivnějších českých novin.[4]
Již od studentských demonstrací v květnu 1860 se Barák těšil neobyčejné pozornosti policie a byl také několikrát stíhán soudně. Ve své době byl velmi populární a oblíbenou osobností. Dnes je jeho jméno známé jen užšímu kruhu zájemců o české dějiny. Neprávem, neboť, jak o něm napsal ve svých vzpomínkách spisovatel Antal Stašek, "svými náhledy předbíhal svou dobu, což bývá vždy známkou duchů nad obecnou úroveň vynikajících".
Josef Barák zemřel 15. listopadu 1883, svobodný a bezdětný, na zánět ledvin; je pochován na Olšanských hřbitovech.[2]
Dílo
Za jeho života nebyla Barákova díla knižně vydána. Působil jako novinář, jeho básnické příspěvky se objevovaly především v letech 1857–1863 v almanachu Máj a dalších časopisech. Překládal též z němčiny a francouzštiny.[5]
Odkazy
Reference
↑ abMatrika narozených, Nejsv. Trojice ve Spálené, snímek 33. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online.
↑ abMatrika zemřelých, sv. Jindřich, 1877-1894, snímek 113 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2023-04-15]. Dostupné online.
↑ abŽÁČEK, Václav. Josef Barák. Praha: Melantrich, 1983. Dostupné online. Kapitola Mládí v předbřeznové a revoluční Praze, s. 15–16. Dostupné online po registraci..
↑ Archivovaná kopie. www.cs-magazin.com [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.