Josef Augustin Paukert
Narození	9. března 1879 nebo 19. března 1879 Choceň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	31. prosince 1960 (ve věku 81 let) Praha Československo Československo
Povolání	sochař a medailér
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Augustin Paukert, též Stino Paukert (19. března 1879 Choceň^[1] – 31. prosince 1960 Praha), byl český sochař a medailér, který stylově prošel od secese po modernu.

Narodil se v Chocni na Záměstí v rodině pekaře a krupaře Augustina Paukerta a Marie Paukertové (roz. Koutníkové).^[2] První profesí byl uměleckým zámečníkem. Řemeslu se nejprve vyučil a v letech 1894–1897 je doplnil studiem na Odborné škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové. V té době se začal věnovat také hodinářství. V letech 1901–1904 pokračoval ve studiu v Praze, kde nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu do přípravky Celdy Kloučka a do sochařského ateliéru Stanislava Suchardy). V roce 1904 získal roční školní stipendium v Římě, kde studoval na Scuola libera při Akademii krásných umění (Accademia delle belle arte). Úspěchy zaznamenal svou kolekcí portrétních plaket (zejména členů rodiny Pollakovy), získal další zakázky a zůstal proto v Římě deset let. Své práce signoval jako Stino Paukert. Jeho pobyt přerušila 1. světová válka. Po válce již zůstal v Praze.

Po roce 1914 se v jeho pracích projevil vliv Štursův, po roce 1918 také vliv Gutfreundova a Dvořákova sociálního civilismu, který spoluvytvářel. Vrcholnými díly tohoto období jsou pískovcové sochy realizované v architektuře v Mostě, Chocni a v Praze.

V letech 1926–1948 byl redaktorem měsíčníku Orloj československých hodinářů, zlatníků, optiků a jemných mechaniků, tuto činnost doplnil vydáním německo-českého terminologického slovníku pro hodináře a zlatníky. V letech 1946–1947 vydal společně s Josefem Beutlerem na památku Franty Anýže sérii jeho novoročenek (medailí a plaket). V 50. letech 20. století své dílo uzavřel sérií dekorativních reliéfů slabšího uměleckého výrazu.

• Reliéfy na budově Hornického domu v Mostě (1925) ^[3]
• Sochařská výzdoba průčelí Policejního ředitelství v Bratislavě, Špitálska ulice, bronz (1925)
• Sochařská výzdoba městského muzea v Chocni
• Reliéf a čtyři figurální sochy (Úředník, Horník, Textilník a Zemědělec) pro budovu Penzijního ústavu zaměstnaneckých pojišťoven čp.337/II v Dittrichově ulici na Novém Městě v Praze (1928) ^[4]
• Sochařská výzdoba Ministerstva obchodu v Praze (1932)
• Pomník obětem 2. světové války v Chocni

V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes^[5]. Po roce 1950 vstoupil do Svazu československých výtvarných umělců, získal společenské zakázky.

• Národní galerie v Praze
• Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
• Muzeum východních Čech v Hradci Králové
• Galerie hlavního města Prahy ^[6]
• Národní muzeum Praha, numismatické oddělení
• Galerie v Poznani

• Katalog výstavy Moderní galerie, Praha 1936
• Václav Novotný: Národní galerie. Sbírka moderního umění. Praha 1947, s.45
• Národní galerie, sbírka českého sochařství XIX. a XX. století na zámku Zbraslav, katalog NG Praha 1954
• Nová encyklopedie českého výtvarného umění, editorka Anděla Horová, díl 2, Academia Praha 1995, s. 605
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–Z. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 230. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Augustin Paukert na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Augustin Paukert
• Josef Augustin Paukert v informačním systému abART