Kulturní cena německých svobodných zednářů (1981) Zlatá medaile za zásluhy města Vídně (1984) Cena Hermanna Kestena (1993) velká čestná dekorace ve stříbře Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku (2004) Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2005) … více na Wikidatech
Simmelovi rodiče pocházeli z Hamburku. Jeho otec Walter Simmel byl chemik, jeho matka Lisa rozená Schneiderová byla lektorka.[2] Otec uprchl kvůli židovskému původu do Londýna, jeho příbuzní byli zavražděni v koncentračních táborech.[3]
Simmel strávil dětství v Rakousku a v Anglii, maturitu složil z chemického inženýrství.
Po druhé světové válce pracoval nejdříve jako novinář, překladatel a tlumočník americké vojenské správy v Rakousku. Při práci v deníku „Welt am Abend“ psal jako kulturní redaktor filmové kritiky a fejetony. Roku 1947 publikoval svoji první sbírku novel pod názvem Setkání v mlze (v originále Begegnung im Nebel). Poté se uplatnil jako redaktor novin ve Vídni a Mnichově.
Mezi lety 1950 a 1962 napsal sám nebo s různými autory celkem 22 filmových scénářů. Po jeho prvním velkém úspěchu Nemusí být vždycky kaviár (v originále Es muss nicht immer Kaviar sein, 1960) se začal věnovat především psaní populárních románů, pokaždé s aktuálním společensko-politickým tématem jako je násilí, obchod s drogami nebo manipulace s geny.
Od 50. let žil ve Starnbergu v Bavorsku, později ve Švýcarsku[3]. Postupem času se stal značně populárním, jeho romány byly přeloženy do 25 jazyků, přes 10 jich bylo zfilmováno (mnohé z nich byly režírovány Alfredem Vohrerem a Rolandem Klickem).
Simmelovy práce byly označovány kritikou dlouhou dobu jako „obyčejná literatura“. Teprve s románem A s klauny přišly slzy (v originále Doch mit den Clowns kamen die Tränen, 1987) našel celkové uznání.
Simmel měl kladný vztah k české kultuře, díky své chůvě také mluvil částečně česky.[3]
Plakat přísně zakázáno (Weinen streng verboten, 1977)
Moje matka se to nesmí nikdy dozvědět (Meine Mutter darf es nie erfahren, 1981)
Odkazy
Reference
↑amz/tdo/dpa/ddp. Johannes Mario Simmel gestorben: Ein Moralist, nicht nur als Autor [online]. Der Spiegel, 2009-01-02 [cit. 2016-01-26]. Pozn.: Zemřel v nemocnici v Lucernu. Dostupné online.
↑HINTERMEIER, Hannes. Zum Tod Johannes Mario Simmels Der Vorarbeiter in der Bewußtseinsindustrie. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2009-01-03. Dostupné online [cit. 2016-01-26]. ISSN0174-4909. (Deutsch)
↑ abcŠTEFAŇÁKOVÁ, Radka. Vášnivý pacifista Johnannes Mario Simmel. Literární noviny [online]. 2019-04-04 [cit. 2019-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-01.
↑10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 1638 Dostupné online