Divadlo Johann Strauss-Theater ve Vídni–Wiedenu bylo postaveno jako operetní divadlo v roce 1908 na vrcholu hospodářského úspěchu vídeňské operety. Jeho hlediště pojalo 1200 lidí. Architekt Eduard Prandl dal budově barokní formy.
Zde se mimo jiné uskutečnila premiéra a více než 500 dalších opakování operety Emmericha KálmánaČardášová princezna („Die Csárdásfürstin") (1915). Alexander Girardi zde byl pravidelným hostem v Kálmánově operetě Cikánský primáš („Der Zigeunerprimas"), (1912). V roce 1925 zde měla premiéru opereta PaganiniFranze Lehára. V březnu 1928 zde vystoupila Josephine Baker v revue „Schwarz auf Weiß", když divadlo Ronacher dostalo zákaz, protože mělo koncesi pouze na varieté. Vynalézaví manažeři si proto pronajali divadlo Johanna Strausse, které mělo licenci na revue a operetu. Skladatel Richard von Goldberger zde napsal řadu úspěšných operet, včetně Der Zauberknabe (1900).[2]
V důsledku světové hospodářské krize v roce 1929 a rozvoje zvukového filmu se divadlo dostalo do finančních potíží. V roce 1931 byl dům, který se nachází blízko centra ve čtvrti Wieden, přestavěn architektem Carl Witzmannem (1883–1952) na kino se jménem Scala o kapacitě 1400 míst (otevřeno: 30. září 1931),[3] které bylo využívané také jako varieté. V letech 1948 až 1956 se opět hrálo divadlo, ale pod patronací sovětské okupační moci. Nové divadlo ve Scale nabídlo umělecky vysoce ambiciózní hry s prvotřídním obsazením (např. s Karlem Parylou a Therese Giehse), které ale vídeňští kritici bojkotovali, a to především z politických důvodů (bojkot Brechta). Hrála se také propagandistická díla, jako hra Ernsta FischeraDer Große Verrat, namířená proti Josipu Broz Titovi.
Po odsunu sovětských okupačních vojsk divadlo ještě krátkou dobu existovalo, poslední představení se konalo 30. června 1956.
V letech 1959–1960 bylo divadlo zbořeno a stalo se tak první obětí divadelní smrti, které ve Vídni padla za oběť také divadla Wiener Bürgertheater a Wiener Stadttheater. O desítky let později byla proluka zastavěna obytným domem města Vídně.
↑ ANNO, Wiener Zeitung, 1908-10-30, Seite 20. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online.
↑Hugo Wiener: Zeitensprünge. Erinnerungen eines alten Jünglings. Ullstein-Buch, svazek 35441, ZDB-ID 255248-6. Ullstein, Frankfurt (a další) 1994, ISBN 3-548-35441-6, S. 79
↑ ANNO, Neue Freie Presse, 1931-09-30, Seite 9. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2022-10-10]. Dostupné online.
Literatura
Dieter Klein, Martin Kupf, Robert Schediwy: Stadtbildverluste Wien. Ein Rückblick auf fünf Jahrzehnte. 3. vydání. Lit, Wien 2005, ISBN 3-8258-7754-X.