Johann baron Koblitz von Willmburg
Nejvyšší hofmistr arcivévody Evžena
Ve funkci: 1894 – 1895
Předchůdce	Ernst von Schrenk
Nástupce	Vincenc Henniger ze Seebergu
Nejvyšší hofmistr arcivévody Viléma
Ve funkci: 1872 – 1894
Předchůdce	Konstantin z Thun-Hohensteinu
Nástupce	funkce zanikla
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1889), polní podmaršál (1879), generálmajor (1872)
Narození	15. dubna 1818 Verona
Úmrtí	26. září 1908 (ve věku 90 let) Baden
Titul	svobodný pán
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Johann svobodný pán Koblitz von Willmburg (německy Johann Baptist Alois Christoph Freiherr Koblitz von Willmburg) (15. dubna 1818 Verona – 26. dubna 1908 Baden) byl rakousko-uherský generál. V c. k. vojsku sloužil od patnácti let a byl účastníkem několika válečných tažení. Dlouhodobě působil jako pobočník a později nejvyšší hofmistr vrchního velitele armády a velmistra Řádu německých rytířů arcivévody Viléma. Mimo aktivní službu v armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1889) a byl povýšen do stavu svobodných pánů (1893).

Do rakouské armády vstoupil jako kadet v roce 1833 k 2. dělostřeleckému.^[1] U této jednotky strávil téměř dvacet let, v roce 1842 byl povýšen na poručíka^[2] a v roce 1848 byl nadporučíkem.^[3] V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii, v roce 1849 byl v Uhrách pobočníkem generála Haynaua, podílel se na obléhání Komárna a Győru. V roce 1850 byl povýšen na kapitána a stal se pobočníkem arcivévody Viléma, v jehož službách pak strávil několik desetiletí.^[4] Od roku 1857 byl Vilémovým křídelním pobočníkem (Flügel-Adjutant),^[5][6] spolu s ním se v roce 1859 zúčastnil války se Sardinií a téhož roku dosáhl hodnosti majora.^[7] Od roku 1860 byl členem štábu dělostřelectva a v roce 1863 byl povýšen na podplukovníka.^[8]

V roce 1866 bojoval v prusko-rakouské válce a byl povýšen na plukovníka.^[9] U dvora arcivévody Viléma zastával od roku 1872 funkci prvního komorníka a téhož roku byl zároveň povýšen do hodnosti generálmajora.^[10][11] V roce 1879 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála^[12][13] a nakonec v roce 1889 dosáhl hodnosti titulárního polního zbrojmistra.^[14][15] Po úmrtí arcivévody Viléma se stal nejvyšším hofmistrem arcivévody Evžena, který se po Vilémovi stal velmistrem Řádu německých rytířů. K datu 1. prosince 1895 byl Koblitz penzionován.^[16]

Jeho manželkou byla Barbara Ludmilla Littmannová (1845–1919), vzali se v neznámém roce až po narození dvou synů, kteří byli později legitimováni. Starší syn Johann Ludwig (1868–1931) proslul jako numismatik a autor odborných publikací, mladší syn Anton Otto (1870–1916) vystudoval práva a byl ministerským radou na ministerstvu železnic.^[17]

V roce 1874 byl povýšen šlechtického stavu s titulem rytíř a predikátem von Willmburg. V roce 1884 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[18] V roce 1893 byl povýšen do stavu svobodných pánů.^[19] Během své vojenské kariéry byl několikrát vyznamenán, vzhledem k dlouholeté služby u arcivévody Viléma jako vrchního velitele armády získal několik ocenění i v zahraničí.^[20]

• Vojenský záslužný kříž (1850)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1874)
• Řád železné koruny I. třídy (1894)

• Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
• Řád svatého Vladimíra IV. třídy (Rusko)
• Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše)
• Řád sv. Michaela I. třídy (Bavorsko)
• komtur Řádu Albrechtova (Sasko)

• Johann Koblitz von Willmburg in: Österreichisches Biographisches Lexikon