PROFILPELAJAR.COM

Johana Bavorská
	Česká a římskoněmecká královna a vévodkyně lucemburská
	Johana Bavorská, busta v triforiu Svatovítské katedrály.
Korunovace	17. listopadu 1370, Praha; (českou královnou); 6. července 1376, Cáchy; (římskou královnou)
Narození	1356 nebo 1362; Haag
Úmrtí	31. prosince 1386; Karlštejn
Pohřbena	Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce	Alžběta Pomořanská
Nástupce	Žofie Bavorská
Manžel	Václav IV.
Manželkou panovníka	1370–1386
Dynastie	Wittelsbachové
Otec	Albrecht I. Bavorský
Matka	Markéta Břežská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johana Bavorská (asi 1362, Haag – 31. prosince 1386, Karlštejn) byla druhorozená dcera bavorského vévody Albrechta I. a jeho první manželky Markéty, dcery slezského vévody Ludvíka I. Břežského. Jako první manželka Václava IV. se stala římskou a českou královnou.

Nevěsty pro Václava IV.

Johana nebyla první nevěstou, kterou císař Karel IV. vybral pro svého prvorozeného syna Václava. Karel považoval sňatkovou politiku za nejlepší způsob nabytí území nebo řešení sporů a uplatňoval ji u všech svých dětí. Začínal s ní hned po narození potomka.

Alžběta z Norimberka

Už několik měsíců po Václavově narození uzavřel Karel IV. dohodu s norimberským purkrabím Fridrichem V. o budoucím sňatku Václava s Fridrichovou dcerou Alžbětou. Tento sňatek měl být uzavřen do deseti let a pokud by jedno z dětí zemřelo, na řadě byli další sourozenci Václava nebo Alžběty, která měla ještě mladší sestru. Norimberští po uzavření této smlouvy složili slib věrnosti Václavovi a pokud by Fridrich V. zemřel bez mužského potomka, přešlo by území na Václava a jeho budoucí manželku.

Alžběta z Uher

Politika tomu ovšem chtěla jinak a na scénu přišla jiná nevěsta. Roku 1365 zemřel zeť a také soupeř Karla IV. – Rudolf IV. Habsburský. Pro Karla tedy nastala příležitost získat na svou stranu uherského krále Ludvíka, který býval Rudolfovým spojencem. Princ Václav se tedy měl oženit tentokrát s jinou Alžbětou, o sedm let starší neteří uherského krále a předpokládanou dědičkou uherského trůnu. Existovala ovšem ještě svatební smlouva s Fridrichem Hohenzollernským. Ten za zrušení dané smlouvy obdržel od císaře některé výhody a finanční odměnu. Ostatně Fridrichovi se od jejího podepsání narodili dva synové.

Důvody, proč se sňatek Václava s uherskou Alžbětou neuzavřel, nejsou příliš jasné. Průtahy trvaly celé čtyři roky. Papež Urban V. 9. prosince 1369 zrušil zásnubní sliby obou stran. Jako důvod uvedl nechuť uherského dvora k tomuto sňatku. Alžbětě se totiž mezitím naskytla možnost ještě slibnějšího sňatku s achájským knížetem (1364–1373) a titulárním latinským císařem Filipem III. z Anjou a Tarentu.

Johana Bavorská

Po krachu obou připravovaných sňatků se Karel IV. soustředil na zpřetrhání pro něj nepřátelského spojenectví mezi bavorskými Wittelsbachy a uherským a polským králem. Nevěstou Václava se tak měla stát Johana Bavorská, druhorozená dcera bavorského vévody Albrechta I. a jeho první manželky Markéty.

Svatba devítiletého Václava se čtrnáctiletou Johanou se konala 29. září 1370 v Norimberku. Českou královnou byla Johana korunována 17. listopadu 1370 arcibiskupem pražským Janem Očkem z Vlašimi v Praze. Od té doby žila na pražském dvoře. V červnu 1376 byl po složitých jednáních ještě ne patnáctiletý Václav společně s manželkou zvolen a korunován ve Frankfurtu nad Mohanem římským králem. V té době začali Václav a Johanka žít jako manželé.

O královně Johaně po sňatku mnoho zpráv není. Je známo, že se velmi rychle naučila česky a že manželství bylo bezdětné. Dále je doloženo, že se zúčastnila pohřbu Karla IV. spolu s císařovnou a vdovou Alžbětou. S tchyní Alžbětou stejně jako Václav však neměla příliš dobré vztahy. V době, kdy Václav nebyl v Čechách, často raději pobývala na hradě v Písku.

Smrt Johany Bavorské

Předčasné úmrtí

Existovalo několik verzí o předčasné smrti královny Johany v pouhých třiceti letech na konci roku 1386. Brabantský kronikář Edmund de Dynter zaznamenal, že když okolo třetí hodiny ráno „královna prudce vstala z lůžka a s hlukem šmátrala pod lůžkem po noční váze“, vrhl se na ni jeden z velkých loveckých psů Václava IV. a prokousl jí hrdlo. Edmund ovšem toto tvrzení vzápětí popřel tím, že podle jiných zemřela na rány a vzteklinu, která byla následkem pokousání. Pro obě verze svědčí známá králova záliba v loveckých psech, z nichž jeden údajně opravdu spával s Václavem v ložnici. Z roku 1385 je známý případ, kdy pes pokousal královského hofmistra Kašpara Kaplíře.

V německém a katolickém prostředí nebyl Václav vůbec oblíbený, a tak například německý historik Krantz uvádí historku, že Johana nemohla snést hanebné prostředí královského dvora, a proto se raději umořila hladem. Český historik Rudolf Urbánek se naopak domnívá, že Johana zemřela na mor.

Příčinu úmrtí se podařilo objasnit až Ondřejovi Schmidtovi, který našel v archivu v Parmě korespondenci, která vznikla v souvislosti s působení milánského poselstva na dvoře krále Václava IV. v letech 1386 až 1387. Vyslanci psali 3. ledna 1387, tedy bezprostředně po smrti královny, že prvního ledna přišla zpráva o smrti královny posledního prosince. Královna zemřela na nemoc, kterou už dlouho trpěla a která se nazývá hetica. Mohlo jít tuberkulózu, nebo jinou plicní nemoc. Tato zpráva byla na rozdíl od ostatních pramenů o smrti královny psána bezprostředně po události osobami s přístupem ke královskému dvoru.^[1]

Pohřeb Johany

Své manželce dal Václav IV. vystrojit velkolepý pohřeb, kterého se sám pro velký žal nezúčastnil a odjel na hrad Žebrák. Podle zvyku bylo její tělo na několik dní vystaveno v pražských kostelích a 12. ledna 1387 pochováno na Pražském hradě v hrobce v chrámu sv. Víta na Hradčanech.

Další žena Václava IV.

Po smrti Johany Bavorské projevoval Aragonský král Jan snahu, aby se Václav oženil s jeho dcerou. Druhou ženou českého krále se však až po třech letech stala o patnáct let mladší Žofie Bavorská. Byla příbuzná jeho první ženy Johany, neboť byla dcerou jejího bratrance. I toto manželství zůstalo bezdětné, a proto je neplodnost spíše připisována Václavovi než jeho manželkám.

Vývod z předků

Ota II. Bavorský

Ludvík II. Hornobavorský

Gertruda z Hohenbergu

Markéta II. Henegavská

Johana Bavorská

Boleslav III. Marnotratný

Alžběta Kališská

Ludvík I. Lehnicko-Břežský

Jindřich III. Hlohovský

Jindřich IV. Věrný

Matylda Brunšvicko-Lüneburská

Anežka Hlohovská

Heřman III. Braniborský

Matylda Braniborská

Anna Habsburská

Odkazy

Reference

↑ SCHMIDT, Ondřej. Poslední Lucemburkové mezi českými zeměmi a Itálií [online]. Brno: 2021 [cit. 2024-04-14]. S. 13–26.. Dostupné online.

Literatura

BAUER J. Podivné konce českých panovnic. Vydání 1. Třebíč : Akcent, 2002.
ČECHURA, J. Ženy a milenky českých králů. Vydání 1. Praha ; Akropolis, 1994
ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.
SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 773 s.
ŠMAHEL, F. – BOBKOVÁ, L. (vyd.), Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy, Praha: NLN 2012, 929 s. ISBN 978-80-7422-093-7. [Stať „Královny Johana a Žofie“ na s. 758–762 napsala PhDr. Božena Kopičková.]
Kolektiv autorů. Královny a kněžny české. Předmluva a odborná redakce Jaroslav Čechura. Praha, X-Egem : Knižní klub, 1996, 254 s. ISBN 80-7176-411-6 (Knižní klub); ISBN 80-7199-010-8 (X-Egem). [Stať prof. PhDr. Rudolfa Urbánka „Královny Johana a Žofie“ je na str. 122–133.]