João Manuel Vieira Pinto (* 19. srpna 1971, Porto) je bývalý portugalský reprezentační fotbalista. Zpravidla hrál na postu podhrotového útočníka. Patřil k úspěšné zlaté portugalské generaci dále čítající Figa, Rui Costu, Fernanda Couta a další jména.[1][2]
Na rozdíl od zmíněných ale nastupoval především za portugalské kluby. V letech 1992 až 2000 hrál v Benfice, v letech 2000 až 2004 za Sporting. Nastupoval rovněž za Boavistu a Bragu. Dvakrát se stal mistrem portugalské ligy, jednak s Benficou, a jednak se Sportingem.[3]
V evropských pohárech (Pohár UEFA a Liga mistrů) odehrál celkově 77 zápasů, v nichž vstřelil 16 branek.[4]
Se spoluhráči z portugalské reprezentace získal bronzovou medaili na mistrovství Evropy 2000. Účastnil se rovněž mistrovství světa 2002 a mistrovství Evropy 1996. V národním týmu působil od roku 1991 do roku 2002 a odehrál celkem 81 utkání, v nichž vstřelil 23 branek.
V letech 1992, 1993 a 1994 byl vyhlášen nejlepším portugalským fotbalistou.
Klubová kariéra
Už od dětství hrál Pinto fotbal za Boavistu.[1]
V ročníku 1989/90 se vměstnal do prvního mužstva a odehrál 19 soutěžních zápasů, což spolu s povedenými výkony na juniorské reprezentační úrovni přivedlo zájem velkoklubů. V roce 1990 tak přestoupil do Atlética Madrid, kde též hrál jeho idol Paulo Futre. Ovšem ve španělském týmu nikdy neprorazil do prvního mužstva a po roce se vrátil do Portugalska, nazpět do Boavisty.[1]
Od roku 1992 do roku 2000 působil v lisabonské Benfice, kde získal mistrovský titul v sezóně 1993/94. Ve slavném klubu dostal přízvisko „Zlatý chlapec“.[7]
V ročníku 1998/99 se Benfica dostala přes předkolo do hlavní skupinové části Ligy mistrů. V úvodním utkání na půdě německého Kaiserslauternu Pinta na pravém křídle uhlídal Axel Roos a v 65. minutě ho nahradil Poborský.[8]
Benfica si odvezla prohru 0:1, v pátém skupinovém utkání proti německému týmu doma ale porážku oplatila a zvítězila 2:1. Pinto vstřelil jednu branku.[9]
Prosadil se též ve druhém utkání proti PSV Eindhoven při výhře 2:1.[10]
Benfica dále nepostoupila i díky tomu, že proti HJK Helsinki získala pouhý jeden bod.
Nechvalně proslulá byla jeho vzájemná nenávist s Paulinho Santosem z FC Porto, jejichž konflikty se přenesly i do reprezentace.[7]
Po Euru 2000 se upsal Sportingu, městskému rivalovi Benficy. V první sezóně se v mužstvu setkal s brankářem Peterem Schmeichelem nebo českým záložníkem Pavlem Horváthem, který o něm v rozhovoru prohlásil, že někdy chodil pozdě na tréninky, kvůli čemuž se dostával do sporů s kapitánem Ricardem Sá Pintem.[11]
Pintovy výkony nebyly konzistentní, avšak ve druhé sezóně utvořil nebezpečný útočný tandem s brazilským forvardem Máriem Jardelem.[12]
Sporting získal double – ligovou i pohárovou trofej.[1]
V ročníku 2003/04 byl nejlépe placeným hráčem v portugalské lize.[2]
V květnu v roce 2004 opustil Sporting jako volný hráč a měl namířeno do Kataru.[2]
Reprezentační kariéra
João Pinto debutoval v přátelském utkání (1:1) proti Lucembursku 12. října 1991 pod trenérem Carlosem Queirozem.[13]
Mezi roky 1991 až 2002 odehrál celkově 81 reprezentačních utkání, vstřelil 23 gólů.
ME 1996
Zúčastnil se Mistrovství Evropy 1996.
ME 2000
Během kvalifikace na mistrovství Evropy pomohl v říjnu 1998 dvěma brankami proti Slovensku v Bratislavě k venkovnímu vítězství 3:0.[15]
V březnu 1999 vstřelil dvě branky proti Ázerbájdžánu při výhře 7:0.[16]
V červnu 1999 vstřelil hattrick proti Lichtenštejnsku, Portugalsko vyhrálo 8:0.[16]
Trenér Humberto Coelho jej nominoval na Euro 2000 a Pinto se ukázal hned v úvodním utkání proti Anglii,[17]
kdy hlavičkou v 38. minutě srovnal na 2:2 ještě před poločasovou přestávkou. Nuno Gomes ve druhé půli dokončil obrat z 0:2 na 3:2 pro Portugalsko.[18]
Pinto byl v 75. minutě vystřídán Sérgio Conceiçãem. Útočná síla a volnost Pinta a jeho spoluhráčů jako Figo či Rui Costa se měla dále projevit v utkání proti Rumunsku.[19]
Portugalsko však vyhrálo 1:0 až gólem Costinhy těsně před koncem utkání. Pinto odehrál od začátku 56 minut na levém křídle, poté jej opět vystřídal Conceição.[20]
Ve třetím utkání skupiny proti Německu byl pouze na střídačce, Portugalsko vyhrálo 3:0. Po postupu přes Turecko se Portugalsko v semifinále střetlo s mistrem světa Francií. João Pinto zasáhl do utkání v 78. minutě, kdy vystřídal Rui Costu. Po 90 minutách byl stav 1:1, nastalo tedy prodloužení. To z penalty zlatým gólem rozhodl Zinédine Zidane.[21]
Portugalsko tak získalo bronzové medaile.
MS 2002
Pro Pinta bylo mistrovství světa 2002 v Jižní Koreji a v Japonsku jeho posledním reprezentačním šampionátem.[12]
Ve druhém utkání proti Polsku odehrál 60 minut a v rozestavení 4–3–3 podporoval útočný trojzubec ve složení Conceição, Pauleta, Figo. Asistoval prvnímu gólu Paulety ve 14. minutě, který v tomto utkání zaznamenal hattrick. Po hodině jej trenér António Oliveira nahradil Ruiem Costou, který zpečetil konečnou výhru 4:0.[22]
Ve třetím utkání proti Jižní Koreji byl po zákroku na Pak Či-songa ve 27. minutě vyloučen. Při odchodu ze hřiště měl udeřit do břicha rozhodčího Ángela Sáncheze.[23]
Právě faulovaný Či-song nakonec rozhodl o výhře Koreje 1:0 a jejím postupu do osmifinále, zatímco Portugalsko bylo po druhé prohře ve skupině vyřazeno.[24]
Za incident s rozhodčím obdržel od organizace FIFA na základě videozáznamu okamžitý trest zákazu hraní ve všech soutěžích.[23]
Finálním verdiktem byl zákaz hraní v mezinárodním fotbale po dobu 4 měsíců.[7]
Úspěchy
Klubové
- Boavista
- Benfica Lisabon
- Sporting Lisabon
Zdroje:[3][25]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d TEJWANI, Karan. João Pinto: the other member of Portugal’s most famed generation. These Football Times [online]. 2018-09-24 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c BURNTON, Simon; BAKER, Mike. What became of the golden generation?. The Guardian [online]. 2004-05-29 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b João Manuel Vieira Pinto [online]. national-football-teams.com [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HAISMA, Marcel. "João" Manuel Vieira "Pinto" - Matches in European Cups [online]. RSSSF, rev. 2009-01-07 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c PATTERSON, Dan. The 50 Most Intimidating Players in Soccer. Bleacher Report [online]. 2011-04-25 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GERKE, Uli. 1. FC Kaiserslautern 1:0 Benfica Lissabon. Kicker [online]. 1998-09-16 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Spielbericht: 979832 (SL Benfica 2:1 1. FC Kaiserslautern) [online]. transfermarkt [cit. 2020-03-27]. Dostupné online.
- ↑ Spielbericht: 979825 (SL Benfica 2:1 PSV Eindhoven) [online]. transfermarkt [cit. 2020-03-27]. Dostupné online.
- ↑ NEUMANN, Robert. Horváth vzpomíná na báječný rok ve Sportingu. V Portugalsku jsem vážil nejmíň v kariéře, říká. Sport.cz [online]. 2018-03-08 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Portugal. The Guardian [online]. 2002-05-27 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 2381924 (Luxembourg 1:1 Portugal) [online]. transfermarkt [cit. 2020-03-27]. Dostupné online.
- ↑ Slovensko 0:3 Portugalsko [online]. Slovenský futbalový zväz [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b MORGAN, Richard. 25 Biggest Victories in European Championship Qualifying. Bleacher Report [online]. 2014-10-08 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Those Euro 2000 squads in full. The Guardian [online]. 2000-05-31 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ England crushed in five-goal classic. BBC [online]. 2000-06-13 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ England blame it on euphoria. The Guardian [online]. 2000-06-04 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 935939 (Romania 0:1 Portugal) [online]. transfermarkt [cit. 2020-03-27]. Dostupné online.
- ↑ Portugal 1 - 2 France. The Guardian [online]. 2000-06-28 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Portugal back on track. BBC [online]. 2002-06-10 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HUGHES, Michael. Pinto banned after video shows punch on referee. The Guardian [online]. 2002-06-19 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nine-man Portugal crash out. The Guardian [online]. 2002-06-14 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ João Pinto: Achievements [online]. transfermarkt [cit. 2020-03-27]. Dostupné online.
Externí odkazy