Ačkoliv byl dobrým vojákem, v historii je spíše znám svou neúspěšnou kampaní a porážkou ve čtvrté, resp. sedmé rusko-rakousko-turecké válce z let 1735/37–1739, v jejímž důsledku habsburská monarchie navždy přišla o všechny oblasti na jih od Sávy, Dunaje a Jižních Karpat, které dvě dekády předtím dobyl Evžen Savojský.
Pocházel ze starého irského rodu Wallisů (Walshů), jehož jedna větev z důvodu nábožensko-politického pronásledování opustila rodné panství Carighmain (dnes Carrickmines na jižním předměstí Dublinu) a přešla již roku 1612 do císařských služeb.
Nešťastná rusko-rakousko-turecká válka znamenala zlom v jeho kariéře: během ní se stal nejvyšším velitelem císařských vojsk a jako takový nesl velkou odpovědnost za prohranou rozhodující bitvu u Grocky (1739), po níž musel být s Turky podepsán nevýhodný bělehradský mír. Vzápětí byl Wallis souzen spolu s dalšími veliteli a v únoru 1740 odsouzen k věznění v pevnosti Špilberk. Po nástupu Marie Terezie o osm měsíců později sice omilostněn, nicméně původní vojenské hodnosti již nezískal.
