děd: Václav Smiřický ze Smiřic bratr: Václav Smiřický ze Smiřic († 1470) vnuk:Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513–1597) vnuk:Albrecht Smiřický ze Smiřic (1528–1566) vnuk:Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569) vnuk: Ladislav Smiřický ze Smiřic († po 1544) vnuk: Jindřich Smiřický ze Smiřic († 1530) pravnuk: Zikmund Smiřický ze Smiřic († 1550) pravnuk: Václav Smiřický ze Smiřic (1524–1586) strýc: Hynek I. Smiřický ze Smiřic bratranec: Hynek II. Smiřický ze Smiřic († před 1476) bratranec: Jan Smiřický ze Smiřic
Narodil se jako syn husitského hejtmana Jana I. Smiřického ze Smiřic († 1453), který byl popraven za zradu, a jeho manželky Markéty z Michalovic († po 1457). Měl staršího bratra Václava († 1470).
Přiklonil se na stranu Jiřího z Poděbrad, přestože mu tento nechal popravit jeho otce. Po smrti Jiřího (králem 1458–1471) podporoval kandidaturu Vladislava II. Jagellonského na českého panovníka (králem 1471–1516).[2] S jeho souhlasem sloužil ve vojsku císaře Fridricha III. Ten ho 27. února 1475 povýšil do panského stavu. Dne 10. října 1475 potvrdil jeho povýšení do panského stavu za vojenské zásluhy i král Vladislav II.[6][4] To ovšem musel odsouhlasit český zemský sněm. Povýšení bylo nakonec stvrzeno zápisem do zemských desek v roce 1500.[2] Tehdy tvořilo panský stav 47 rodů, Smiřičtí byli na předposledním místě.
Byl také politicky aktivní, v letech 1473 až 1485 (možná i později) byl přísedícím komorního soudu. V roce 1477 byl králem Vladislavem II. vyslán do Horní Lužice (Žitavy),[7] která se přiklonila na stranu Matyáše Korvína. Podařilo se mu tam uzavřít příměří.[2]
Oženil se s Kateřinou Mašťovskou z Kolowrat (asi 1450–1529), která na rozdíl Jindřicha vyznávala katolickou víru. Narodilo se jim jedenáct dětí (čtyři synové a sedm dcer).[1][8]