Narodil se jako třetí syn svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového a jeho ženy Beatrix Braniborské. V roce 1319 vstoupil do sporu s Janem Lucemburským o dědictví po braniborském markraběti Waldemarovi. Spor nakonec skončil podělením, Jan získal Budyšínsko a Jindřich Zhořelecko.[1] Za pobytu krále Jana ve Vratislavi roku 1329 se sice 3. května Jindřich vzdal své části Zhořelecka ve prospěch českého krále, ale odmítl mu složit lenní hold.[2] Javorsko se tak stalo součástí českého království až v roce 1368.
Roku 1316 se oženil s Anežkou Přemyslovnou (* 1305, † 1337), dcerou českého krále Václava II. a Elišky Rejčky. Manželství bylo bezdětné. Jindřich se podruhé již neoženil.
Hrob a náhrobek
Jindřich měl být pohřben v mauzoleou svídnicko-javorských Piastovců v Křesoboru, náhrobek byl nalezen ve františkánském klášteře ve slezském Lvůvku (Lewenberku),[3] Náhrobní deska z tumby obou manželů byla přenesena do síně tamní radnice, kd je vystavena dosud. Erbovní štít byl na desce druhotně osekán, což ztížilo identifikaci pohřbených. Jde o vrcholné sochařské dílo slezské gotiky z období vlády českého krále Jana Lucemburského.
↑ŽÁČEK, Rudolf. K úloze slezských vévodů u lucemburského panovnického dvora. In: BORÁK, Mečislav. Slezsko v dějinách českého státu.. Opava: Tilia, 1998. ISBN80-86101-18-5. S. 151.
↑FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN978-80-86829-23-4. S. 73-74.
↑WITKOWSKI Jacek, Die Ritterkultur an den Höfen den schlesischen Piasten, in: BENEŠOVSKÁ Klára (ed.):King John of Luxemburg and the Art of his Era (1296-1346). Praha 1998, s. 201-205