Jiří Waldhauser

PhDr. Jiří Waldhauser, CSc.
Narození8. dubna 1945
Praha
Úmrtí15. července 2023 (ve věku 78 let)
Horní Bousov
Povoláníarcheolog
Alma materMasarykova univerzita
Témataarcheologie, doba laténská, hornická archeologie a Keltové
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Waldhauser (8. dubna 1945 Praha – 15. července 2023 Horní Bousov[1][2]) byl český archeolog, specialista na dobu laténskou.

Odborné vzdělání a zaměstnání

Mezi lety 1963 a 1969 studoval archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V letech 1969 až 1970 studoval na univerzitě v Marburgu. V roce 1973 získal titul PhDr. a v roce 1981 titul CSc.

V letech 1969–1971 pracoval v Severočeském muzeu v Liberci, následně do roku 1981 v krajském muzeu v Teplicích. Mezi lety 1981 až 1982 působil v Moravském zemském muzeu v Brně a následně v letech 1983 až 1984 v muzeu v Žatci. Od roku 1985 do roku 1994 byl zaměstnancem Národního technického muzea v Praze a následně od roku 1994 Muzea Mladoboleslavska.

Jiří Waldhauser na vykopávkách v Radovesicích společně se členy Týmu Bořena a archeologického kroužku při Gymnáziu v Bílině v roce 1980

Jeho specializací byla kultura Keltů – doba laténská a zaměření na montánní archeologii, především zlata. Participoval například na mezinárodním projektu Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren. Především v době svého působení v Regionálním muzeu v Teplicích realizoval řadu rozsáhlých záchranných výzkumů (např. Radovesice). V letech 1992–1994 vedl nadaci Volkswagen pro výzkum keltského zlata. Tehdy pracoval v Národním technickém muzeu v Praze a v Muzeu Mladoboleslavska. Patřil k průkopníkům výpočetní techniky již ve stadiu děrných štítků. Je popularizátorem Keltů a archeologie vůbec; v rámci svého muzejního působení připravil řadu výstav, participoval nebo alespoň jako poradce působil při vzniku archeologických parků či jejich částí. Své intenzivní působení v oboru zúročil v publikaci Encyklopedie Keltů v Čechách.

Výběr z publikací

  • Keltské rotační mlýny v Čechách, Památky archeologické 72, 1981, 153–221
  • Závěrečný horizont keltských oppid v Čechách, Slovenská archeológia 31, 1983, 325–356
  • Keltische Gräberfelder in Böhmen, Bericht der Römisch-germanischern Komission in Mainz 68, 1987, 25–179
  • Die hallstatt- und latènezeitliche Siedlung mit Gräberfeld bei Radovesice in Böhmen, Teplice 1993
  • Keltové na Jizeře a v Českém ráji, Praha – Mladá Boleslav 1996
  • Archeologie Germánů v Pojizeří a v Českém ráji, (spoluautor Lubomír Košnar), Laténská pohřebiště ze 4.–3. století v Čechách. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1997.
  • Jak se kopou keltské hroby, (editor kolektivní publikace). Praha 1999.
  • Encyklopedie Keltů v Čechách, Praha Libri 2001 (2. vydání 2006, Dodatky 2007). ISBN 80-7277-053-5.
  • Keltské Čechy. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2119-9.

Zajímavosti

  • Někdy bývá označován jako „enfant terrible“ současné české archeologie.
  • V seznamech spolupracovníků StB byl veden jako agent pod jmény Kelt nebo Kelto[3].
  • Pro archeologii se rozhodl v útlém věku.

Reference

  1. ↑ GRINDL, Tomáš. Archeolog dr. Jiří Waldhauser. Od Ještěda k Troskám. 2023-06, roč. XXX (XLVI), čís. 3. ISSN 1214-1798. 
  2. ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2023-07-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ https://www.abscr.cz/jmenne-evidence/vyhledavani-evidencni-zaznamy/

Literatura

  • Miloslav Slabina: Jubileum Jiřího Waldhausera, in: Archeologické rozhledy, ročník LVII, 2005, s. 600-601. Dostupné on line: [1] Archivováno 3. 10. 2018 na Wayback Machine.
  • SKLENÁŘ, Karel. Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha: Libri, 2005. 728 s. ISBN 80-7277-253-8. S. 633–634. 

Externí odkazy