V letech 1952−1956 vystudoval Střední průmyslovou školu bytové tvorby v ateliéru prof. Richarda Pípala. Na škole se výrazně zformovala jeho tvorba. Začínal s realistickou tvorbou, ale brzy dospěl k tomu, že začal vyzdvihovat zejména matematickou přesnost, geometrii a její jednoduchost. Po ukončení studií se věnoval užité grafice a zejména tvorbě filmových plakátů a knižních obálek. Toto zaměření vycházelo hlavně z potřeby se uživit. Zároveň v té době bylo Československo společně s Polskem unikátní v tom, že se tvorbě filmových plakátů nevěnovala reklamní studia, ale umělci. Hilmar si tím získal odborný respekt. První plakát vytvořil v roce 1959 pro film Eskadra netopýr, poslední v roce 1968 k filmu V zemi Inků. Výrazně hodnoceny byly plakáty k filmům Bláznivý Petříček, U konce s dechem, Kdyby tisíc klarinetů, Dýmky, Najatý vrah, Olympiáda Tokio a Poklad na Stříbrném jezeře. Celkem Hilmar vytvořil pro tehdejší Ústřední půjčovnu filmů 55 plakátů, které byly poprvé souhrnně vystaveny v dubnu 2012 v pražském kině Světozor.[1]
Roku 1969 z politických důvodů emigroval do Spolkové republiky Německo, kde žil (s přestávkou) až do roku 2013.[1] Několikrát se přestěhoval (bydlel ve Franfurtu nad Mohanem či Mnichově), ale posléze se usadil na uměleckém sídlišti Halfmannshof v Gelsenkirchenu.[1] Byl spoluzakladatelem umělecké skupiny Die Gruppe Gerade v roce 1983. V polovině 90. let absolvoval studijní pobyt v Chile. Dále v letech 2005−2008 spolupracoval s univerzitou v Dortmundu.[2][3] V Německu dobrovolně přestal s tvorbou plakátů a začala se věnovat volnému umění, sochám a reliéfům.[1] Během kariéry vystřídal řadu směrů a stylů, od optických témat, k přírodě a procesním tématům, k prvkům arte povera. V roce 1985 vydal autorský katalog nazvaný Jiří Hilmar, který zachycuje jeho uměleckou tvorbu a vývoj.[4]
V roce 2013 obdržel čestné občanství Hradce Králové[5]. U té příležitosti Galerie města Pardubic a Klub konkretistů KK3 se sídlem v Hradci Králové připravili profilovou výstavu s názvem „…tiše se přemisťovati…“. V roce 2013 se natrvalo vrátil do Česka.[2]
↑ Čestní občané města. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.
↑Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových výroční zpráva 2015 [online]. 2016 [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.
↑HILMAR, Jiří; VÍCHOVÁ, Ilona; HIEKISCH-PICARD, Sepp. Jiří Hilmar: adagio: práce z 60.-80.let = Jiří Hilmar: adagio: works from the 1960's-1980's. Praha: Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových 111 s. ISBN978-80-87344-23-1.
