PROFILPELAJAR.COM

Jevgenij Mravinskij
Narození	4. června 1903; Petrohrad
Úmrtí	19. ledna 1988 (ve věku 84 let); Petrohrad
Místo pohřbení	Bogoslovský hřbitov
Alma mater	Petrohradská konzervatoř
Povolání	dirigent a hudební pedagog
Příbuzní	Yevgeniya Mravina (teta); Alexandra Kollontajová (teta)
Ocenění	Stalinova cena; Leninova cena; Řád přátelství mezi národy; zasloužilý umělecký pracovník RSFSR; zasloužilý umělec RSFSR; medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945; Řád rudého praporu práce; … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jevgenij Alexandrovič Mravinskij (rusky Евгений Александрович Мравинский; 22. května^jul./ 4. června 1903^greg., Petrohrad, Ruské impérium – 19. ledna 1988 Leningrad, Sovětský svaz) byl význačný ruský resp. sovětský dirigent a hudební pedagog.

Biografie

Pocházel ze šlechtické rodiny a nejprve vystudoval biologii. Až poté, co začal jako klavírista a korepetitor spolupracovat s baletem Kirovova divadla, zahájil studia na leningradské konzervatoři, která ukončil v roce 1931. Dirigování tam studoval u Nikolaje Malka a Alexandra Gauka, skladbu u Vladimira Ščerbačova. Poté nastoupil do Kirovova divadla, ale zahájil také spolupráci s Leningradskou filharmonií, s níž byl poté dlouhá léta neodlučně spojen. Jejím hlavním dirigentem se stal v roce 1938 po vítězství ve Všesvazové dirigentské soutěži a zůstal jím až do své smrti ve věku 84 let.

Hudební dráha

Vynikl především v interpretaci vrcholných symfonií, zejména Beethovena, Antona Brucknera nebo Čajkovského. Ve světových premiérách uvedl symfonie Dmitrije Šostakoviče, a to pátou a všechny další – od sedmé do dvanácté s výjimkou poslední třinácté symfonie. Podobně dirigoval některé světové premiéry děl Sergeje Prokofjeva (6. symfonie), Arama Chačaturjana a dalších. Šostakovič mu svou 8. symfonii osobně věnoval. Řídil také sovětskou premiéru baletů Apollo a Agón Igora Stravinského.

Leningradská filharmonie díky němu získala vysoké renomé po celém světě, i když třeba zájezd do USA s ní absolvoval jen jednou v roce 1962. Výborný ohlas za hranicemi měly jeho nahrávky, zejména ruské hudby – a z nich nejvíce nahrávka z roku 1961, na které jsou zaznamenány tří poslední Čajkovského symfonie. Pod jeho vedením vynikala především smyčcová sekce orchestru, která hrála s velkým rozpětím dynamiky, výrazu, barev i jasně oddělených stupňů vibráta.^[1] Několikrát dirigoval i v tehdejším Československu, hostoval za pultem České filharmonie už na dvou koncertech prvního ročníku Pražského jara v roce 1946 (s houslistou Davidem Oistrachem a klavíristou Lvem Oborinem),^[2] v roce 1955 hrála pod jeho vedením na dvou koncertech Pražského jara Leningradská filharmonie.^[3]

Proslul jako nekompromisní dirigent, který požadoval od orchestru přísné plnění svých požadavků. I obecně známý repertoár před koncertem procházel s orchestrem na mnoha zkouškách, při nichž připravoval interpretaci děl do posledního detailu. Pro Leningradskou filharmonii byl „drakonickým, diktátorským tyranem, který bez odpočinku zkoušel do posledního detailu ve svém fanatickém úsilí o uměleckou a technickou dokonalost.“^[1] Navzdory úporným zkouškám ho jeho fóbie z vystupování někdy vedla k tomu, že na poslední chvíli odstupoval z řízení koncertů a nechával se zastupovat.^[4] Jeho dirigentský styl byl velmi úsporný, vystačil s minimálním gestem. Jeho nastudování byla prostá pathosu a sentimentalismu, vynikala pochopením pro symfoničnost.^[4]

Byl pedagogem na leningradské konzervatoři, od roku 1963 profesorem. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřili Valerij Gergijev, Mariss Jansons a Jurij Těmirkanov, který se stal u Leningradské filharmonie jeho nástupcem.

Vedení Sovětského svazu ho ocenilo řadou vyznamenání, např. Leninovým řádem, řádem Hrdiny socialistické práce (1973) a také titulem národní umělec SSSR (1954).

Reference

Мравинский, Евгений Александрович. Bol'šaja sovetskaja enciklopedija.
Mravinsky, Evgeny (Aleksandrovich). Grove Music Online.

↑ ^a ^b TOLANSKI, Jon. The Cambridge Companion to the Orchestra. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. Kapitola International Case Studies, s. 137-138.
↑ Archivní web festivalu Pražské jaro [online]. Pražské jaro, o. p. s. [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Archivní web festivalu Pražské jaro [online]. Pražské jaro, o. p. s. [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ ^a ^b KNÖDLER, Luc. Evgeny Mravinsky and the Leningrad Philharmonic Orchestra. [s.l.]: Erato Disques, 1991, 2007. S. 10–12. (anglicky)