Jedovaté pokojové rostliny jsou takové rostliny, které ve svých tělech obsahují látky, které jsou schopné způsobit otravu, a zároveň se pěstují v domácnostech. To zcela jasně zvyšuje pravděpodobnost styku těchto rostlin s malými dětmi nebo domácími zvířaty a tak zvyšuje riziko otrav. Některé rostliny jsou sice jedovaté jen lehce a způsobují ekzémy, záněty, vyrážku nebo otok, u jiných hrozí zvracení, průjem a křeče, které mohou při pozření většího množství rostliny vést k postižení celého organismu a následné smrti.
Jedovaté pokojové rostliny v domácnostech s dětmi a zvířaty by měly být umístěné na těžce dostupných místech – vysoko na skříni, polici nebo v závěsném květináči, kam dítě ani pes nedosáhne. Kočky, které rády okusují listy pokojových rostlin, ocení šáchor nebo kočičí trávu, jejíž semena se dají koupit v obchodech se zvířaty.
V případě podezření na otravu rychle vyhledejte lékařskou pomoc a lékaři sdělte druh rostliny, který dítě nebo domácí mazlíček pozřel, nebo přineste část rostliny s sebou. Včasná diagnóza může při otravě prudce jedovatými rostlinami zachránit život. Pokud nevyrazíte hned k lékaři, je vhodné podávat hodně tekutin, nejlépe vodu nebo čaj v malých doušcích. Nevhodné je mléko, protože naopak způsobuje ve střevě lepší vstřebatelnost jedu. Nevyvolávejte zvracení.[1]
Jedovaté rostliny podle čeledí
Agávovité
Některé rostliny z čeledi agávovitých obsahují alkaloidy a saponiny, které po požití způsobují podráždění trávicího traktu.
Některé druhy čeledi áronovité (Araceae) obsahují ve svých pletivech nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého ve tvaru jehliček, rafid, které při pozření mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Výsledkem je svědění, zánět, otok rtů, jazyka, patra i hltanu, což vede ke ztíženému polykání a potížemi při dýchání až dušení. Může se objevit také dávení, zvracení, průjem a hemoragická gastroenteritida, tedy zánět žaludku a střev. Některé druhy navíc obsahují i proteolytické enzymy, které zhoršují účinek oxalátových krystalů, a rozpustné šťavelany a kyselinu šťavelovou, které způsobují tetanii a mohou být příčinou selhání ledvin.
Všechny rostliny z čeledi lilkovité jsou jedovaté, obsahují především tropanové (např. atropin, hyoscyamin, scopolamin), steroidní (např. solanin) nebo pyridinové alkaloidy (např. nikotin, nikotein), dále pak saponiny, kumariny a další látky, samozřejmě závisí na daném druhu. Všechny tyto alkaloidy jsou nervové jedy, i když mechanismus účinku je u různých skupin alkaloidů odlišný. Solanin ještě navíc narušuje buněčné membrány.
Z čeledi prvosenkovité se jako pokojová rostlina pěstuje oblíbený, nenáročný brambořík, ovšem zvláště jeho hlízy obsahují saponincyclamin, který způsobuje rozpad červených krvinek. Stejně tak i prvosenky obsahují jedovaté saponiny (kyselina primulová) a glykosidy primverosid a primulaverosid.
Rostliny z čeledi pryšcovité obsahují latex, jehož složky, esteryditerpenů a kyselina euforbiová, mají dráždivé účinky na kůži a sliznici trávicího traktu. Po potřísnění kůže se objevuje zčervenání až tvorba puchýřů, při styku se spojivkami konjunktivitida, po požití dochází ke kolice, průjmům, zánětu žaludku a střev.
pryšec (Euphorbia spp.), například pryšec nádherný (Euphorbia pulcherrima) známý jako vánoční hvězda, nebo pryšec zářivý (Euphorbia milii), neboli Kristova koruna.
Toješťovité
Rostliny z čeledi toješťovité obsahují látky vyvolávající kontaktní dermatitidu, některé druhy obsahují také indolové alkaloidy a kardioaktivní glykosidy s účinky podobnými digitoxinu, tj. způsobují fatální poruchy srdečního rytmu. Příkladem je oleandr a dipladénie, smrtelně jedovaté rostliny. Existuje digitalisové antidotum přípravek Digibind (používaný v humánní i veterinární medicíně). Jedná se o FAB fragmenty imunoglobulinů proti digitoxinu a digoxinu, který je účinný i proti výše zmíněným toxickým látkám oleandru.
