Narodil se do učitelské rodiny Františka Rösslera a jeho manželky Julie, roz. Horáčkové. Otec byl odborným učitelem Státní průmyslové školy v Plzni, později ředitelem kladenské Státní všeobecné řemeslnické školy. Děd Václav Horáček byl řídícím učitelem v Kuklenách.
Studoval u prof. Jana Kotěry na pražské Uměleckoprůmyslové škole (1906–1910) a u prof. Friedricha Ohmanna na vídeňské Akademii výtvarných umění. Za své školní projekty tehdy získal Hansenovu plaketu i Olbrichovu cenu, za niž během studií absolvoval studijní pobyty v Německu, Itálii, Nizozemsku, Belgii a Švédsku.
Již během prvních let praxe se etabloval jako architekt širokého výrazového rejstříku i urbanista. Někdy spolupracoval s Aloisem Dryákem.[2]
Za první světové války vstoupil v Omsku v Rusku do československých legií.
Po vzniku Československa se zapojil do projektů veřejných budov i rodinných domů.
Byl členem Jednoty výtvarných umělců a SVU Mánes. Publikoval v odborných časopisech a roku 1929 vydal monografii Neue Architektur. V roce 1956 obdržel státní vyznamenání Za vynikající práci.
Dílo
První stavby realizoval sám nebo ve spolupráci, stylově pod vlivem moderny, ještě se secesní dekorací: