Jaromír Fiala (30. prosince 1892 Postoloprty[1] – 15. května 1967 Praha) byl český hudební pedagog, spisovatel, překladatel a skladatel.
Život
Maturoval na gymnáziu na Smíchově (tehdy ještě nebyl součástí Prahy) a pokračoval studiem románských jazyků na Karlově univerzitě. V roce 1913 byl na studijním pobytu ve Francii v Poitiers. Absolvoval v roce 1917 a stal se profesorem na střední škole v Domažlicích. V Domažlicích byl i sbormistrem pěveckého sboru Čerchovan.
V roce 1919 byl jmenován středoškolským profesorem v Praze. Vedle toho se intenzivně věnoval hudbě. Studoval na Pražské konzervatoři hru na klavír u Albína Šímy, skladbu u Otakara Šína a zpěv u Antonína Heřmana. V roce 1922 vykonal nejen státní zkoušky ze zpěvu, ale získal i doktorát filosofie na Karlově univerzitě. Dál učil na středních školách, ale byl i učitelem francouzské výslovnosti na konzervatoři a lektorem francouzského jazyka na Univerzitě.
Po skončení 2. světové války se stal inspektorem středních škol pro filologii a hudební výchovu. Až do odchodu do důchodu v roce 1953 byl školským referentem Krajského národního výboru v Praze.
Dílo Jaromíra Fialy zahrnuje široké oblasti, hudby, hudební vědy i filologie. Spolupracoval se skladatelem Jindřichem Jindřichem při sběru lidových písní. Sestavil řadu bibliografií našich předních skladatelů a věnoval se popularizaci vážné hudby, jak přednáškovou činností, tak svými publikacemi, rozhlasovými pořady a předmluvami pro Státní nakladatelství hudby a umění. Připravil mnoho metodických příruček pro výuku hudby a zpěvu. Překládal z francouzštiny libreta oper a oratorií předních světových skladatelů (Maurice Ravel, Erik Satie, Darius Milhaud). Do češtiny převedl texty více než 300 písní. Články o české hudbě přispíval i do francouzských novin a časopisů. Zasloužil se i o znovuuvedení skladeb starých českých mistrů, založil a redigoval edici Staří mistři. Jako skladatel vycházel z díla Josefa Bohuslava Foerstra. Těžiště jeho skladatelské tvorby tvořily písně a sbory. Jeho instrumentální skladby však neměly velký úspěch.
Literární dílo
Bibliografie
Hudební historie
Pedagogická literatura
- Povinný zpěv na středních školách (1921)
- Radio a hudební výchova (1926)
- Lidová výchova hudební (1928)
- Proč zpívat a hrát (1933)
Hudební dílo
Dětské sbory
- Čtvero ročních dob (1933)
- Deset rušných písniček (1935)
- Mladému světu (1948)
- Pionýrské písně (1950)
Ženské sbory
- Dva sbory (1933)
- Mladý svět (1931)
Mužské sbory
- Tři sokolské pochodové písně (1930)
- Ztracen? (na slova Jaroslava Vrchlického)
- Od srdce k srdci (1942)
- Havíři (1943)
Smíšené sbory
- Vánoční (1920)
- Tři slavnostní sbory (1931)
- Slovanská lípa (na slova Josefa VáclavaSládka, 1931)
- Na horách (1939)
- Srdcem k vlasti (1946)
Ediční činnost
- 21 francouzských písní (1921)
- Jindřichův chodský zpěvník (1926)
- Trifolium. Latinské studentské písně (1937)
- Edice Staří mistři
- Edice Deset písní s kytarou
- Česká beseda (nápěvy, slova a popis tanců, 1939)
- Pavel Vranický: Tři hádanky ve formě kanonické (rekonstrukce vokální skladby)
- Zpíváme s rozhlasem (1950)
Odkazy
Reference
Literatura
- Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
Externí odkazy
