Japonský hospodářský zázrak

Japonský zázrak je termín, který označuje období rapidního a trvalého ekonomického růstu Japonska, který se odehrál od konce druhé světové války do poloviny 70. let 20. století. Každoroční růst HDP v té době dosahoval přes 10 %. Během tohoto období se Japonsko, oproti očekávání, stalo třetím ekonomicky nejsilnějším státem na světě.

Poválečná situace

Na konci druhé světové války se Japonsko ocitlo zničené a demoralizované, ztratilo až 1,85 milionů obyvatel (okolo 4 % z celkového počtu) a přes 25 % národního bohatství. Výrobní činnost klesla na jednu pětinu předválečné úrovně.[1]

Japonsko se po válce rovněž potýkalo s vysokou nezaměstnaností. Po demobilizaci vojenských sil zůstalo přes 7 milionů nezaměstnaných vojáků a další 4 miliony lidí se ocitlo bez práce po paralyzování zbrojního průmyslu. Celkový počet nezaměstnaných činil bezprostředně po válce přes 13 milionů lidí.[2]

Dalším problémem byly zdroje a nefunkční zemědělství. Během války se těžba soustředila na výrobu oceli, tu však těžili hlavně Korejci a Číňané, kteří k tomu byli nuceni, což po válce nebylo možné. Produkce oceli po válce klesla z průměrné měsíční produkce 3–4 milionů tun pod hranici 1 milionu.

Třetím významným problémem se stala rapidní inflace. Tu pomohl stabilizovat americký ekonom Joseph Dodge se svým plánem na hospodářskou obnovu z roku 1949 (tzv. Dodgovou linií) – svázáním hodnoty jenu s americkým dolarem v poměru 360:1, stabilizací rozpočtu a redukcí státních zásahů do ekonomiky.

Etapy vývoje

Poválečný vývoj lze rozdělit do dvou etap, jejichž rozmezím je rok 1955.

První etapa

Došlo k obnovení těžebního průmyslu, jež úzce souvisí s válkou na Korejském poloostrově, rostla poptávka po lodích a těžkém průmyslu. Japonsko bylo blízko epicentru konfliktu, díky čemuž mohlo dodat levně a rychle. První rok po válce (1946) HDP činil 1,3 miliardy USD. Do roku 1950 vzrostlo na 10,9 miliardy USD a poté na 15,1 miliardy USD v prvním roce korejské války (1953).[3]

Druhá etapa

Od roku 1956 Japonsko vykazovalo vysoký růst HDP, který v průměru dosahoval přes 10 % a umožnil reformu hospodářství. Postupný přesun ekonomické činnosti z primární sféry do sekundární, kde nejvýznamnějším ekonomickým motorem byl těžký a chemický průmysl.[3]

Zemědělská produkce rovněž zaznamenala nárůst, ale ne tak převratný. Zvětšovaly se především sklizně rýže, díky inovacím a účinnějším metodám (umělá hnojiva, prostředky proti hmyzu, nové odrůdy).[3]

Ve druhé etapě zaznamenalo růst hned několik sektorů po několik let, vznikl volný trh a s ním i noví obchodníci jako například Honda, nebo Sony.

V roce 1962 celková hodnota roční produkce činila 60,72 miliard USD, o dva roky později 81,7 miliard USD[4], tehdy Japonsko zaujalo 5. místo v pořadí největších světových výrobců.

Rozvíjí se petrochemický, ocelářský, automobilový, chemický a lodní průmysl. Díky těmto sektorům HDP vzrostlo v roce 1965 na 90,9 miliard USD[4] o více než 11 %. Lodní průmysl představoval 47 % světové produkce, zemědělství vyprodukovalo 12 700 000 tun rýže, celostátní výroba se oproti roku 1960 téměř zdvojnásobila.[5] Za téměř dvacet let Japonsko zaujalo první místo ve výrobě lodí, druhé místo ve výrobě aut (za USA), počítačů i televizorů a třetí ve výrobě oceli.

Proběhla výstavba tisíců rafinérií, dálnic, nejrychlejší železnice na světě, letecké sítě, hutí a cementáren. Japonsko se stalo velmocí ve výrobě tankerů a dalších velkých nákladních plavidel.

Pozitivní faktory, které přispěly k růstu

Demilitarizace

Demilitarizace společnosti spočívala mimo převod hospodářské válečné výroby na výrobu mírovou rovněž v absolutním omezení výdajů na zbrojení a zrušení ozbrojených sil novou ústavou. Obranu ostrovů od té doby zajišťovaly americké vojenské jednotky. Důsledkem toho byl v dlouhém období pozitivní vliv na ekonomiku, protože Japonsko od té doby nevynakládalo v podstatě již žádné neproduktivní výdaje v oblasti udržování vlastní armády a mohlo tak zdroje využit efektivněji.

Demokratizace

Od skončení druhé světové války až do počátku 50. let v Japonsku fakticky vládla americká okupační správa pomocí nově sestavené vlády vedené odpůrcem předchozího režimu Šigeru Jošidou. Tato vláda vedla Japonsko k nastolení podmínek vhodných pro svobodné podnikání. Dekartelizace a zavedení protimonopolního zákona či také pozemková reforma vedly k nastolení podmínek volné soutěže a konkurenčního prostředí v ekonomice.

Rozvoj dopravy

Po válce si velká část obyvatelstva nemohla dovolit pořídit si klasické auto, nýbrž pouze skútr či menší motocykl. To přivedlo tehdejší ministerstvo pro mezinárodní průmysl a obchod k vytvoření nové třídy aut, takzvaných Kei-cars. Šlo o auta s nejmenšími na silnici povolenými parametry a také o novou alternativu pro obyvatele. Vytvoření této nové, dodnes velmi oblíbené třídy aut napomohlo nejen rozvoji automobilového průmyslu, ale částečně přispělo i k redukci nezaměstnanosti, ať už vytvořením nových pracovních míst, nebo i oživením přepravy zboží.

V průběhu šedesátých let se japonský export zaměřil na vývoz železných produktů a lodí.

Agrární reforma

V průběhu agrární reformy byla zabavena půda vlastníkům, kteří na ní nehospodařili (více než polovina).

V letech 1946–1948 proběhl po celém Japonsku odprodej půdy, kdy vlastnictví přecházelo z rukou vlastníků do rukou rolníků (přes 2 miliony hektarů polí).

Závěr

Rapidní ekonomický růst byl podpořen hned několika různými procesy, zejména rozšířením soukromých investic do zemědělství a inovací, přesunem pracovní síly z primární a terciární do sekundární sféry a zvýšenou produktivitou způsobenou technologiemi.[6] Dále spoluprací politiky a hospodářství, uvolněním trhu, úlevou od daní pro investory, mechanizací a rozmachem průmyslu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ grips [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-08. 
  2. ↑ lehigh [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c LEJNAR, Jiří. Tvůrci japonského zázraku.. Praha: Horizont, 1970. 
  4. ↑ a b Světová banka [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ LEJNAR, Jiří. Tvůrci japonského zázraku. Praha: Horizont, 1970. 
  6. ↑ Handbook [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-17. 

Literatura

  • LEJNAR, Jiří. Tvůrci japonského zázraku. Praha: Horizont, 1970.
  • The postwar japanese economy, second edition, Takafusa Nakamura, University of Tokyo press, 1995

Externí odkazy