Jan Nepomuk Vincenc Diviš, v letech 1882–1895 Diviš-Čistecký v letech 1895–1908 rytíř Čistecký ze Šerlinku[1] (6. duben1848, Pardubice[2] – 13. říjen1923, Praha[3]), byl český cukrovarník, vynálezce, básník a spisovatel, překladatel, c. a k. konzervátor a v letech 1914–1919 starosta města Přelouče. Byl autorem řady spisů o cukrovarnictví, prací historických a memoárů.
Život
Narodil se v rodině pardubického krupaře v Pernštejnské ulici č. 38.[2] Měl dva starší bratry. Václav Diviš (1839–1934) byl později archeologem, Ferdinand Hugo Diviš (1837–1870) lékařem. Studoval pardubickou vyšší reálnou školu, kde maturoval v roce 1865. V době jeho studií byl ředitelem školy Jiljí Vratislav Jahn. V letech 1866–1870 pak studoval chemii na Polytechnickém ústavu v Praze. Během studií pracoval v laboratoři Národního muzea u Antonína Friče a v letech 1867–1868 byl asistentem Joachima Barrande.
Po ukončení studia začal v roce 1870 pracovat jako praktikant v pardubickém cukrovaru, kde byl tehdy ředitelem Josef Pflegr. Spolu zde vypracovali metodu pro regeneraci spodia. Ve školním roce 1871–1872 vyučoval chemii a přírodopis na pardubické vyšší reálné škole a rovněž na vyšší dívčí škole. Pak se opět vrátil do cukrovaru. V roce 1873 získal Gerstnerovo stipendium a podnikl studijní cestu do Německa, Francie a Belgie.
V roce 1876 se stal ředitelem cukrovaru v Josefově a v roce 1879 ředitelem cukrovaru v Přelouči.
Dne 14. května 1883 se oženil s Jindřiškou, rozenou Hlouškovou.[3] Jejich synem byl lékař Jiří Diviš.[4]
V roce 1897 byl za předsednictví Josefa Hlávky zvolen jednatelem České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovsnost a umění. [5]
Mezi lety 1882–1908 používal se svým bratrem Václavem šlechtický titul Diviš-Čistecký. V roce 1895 mu byl zvláštní milostí udělen titul rytíř Čistecký ze Šerlinku. Později se ukázalo, že dokumenty, na jejichž základě byl titul povolen byly podvrhy a oba bratři Divišovi se stali ve své touze po šlechtictví obětí podvodníků. Užívání titulu bylo c. a k. místodržitelstvím v Praze v roce 1908 zrušeno.[1]
1885 Difuzní regulátor (Regulátor proudu šťávy difusní), patent Diviš-Schwarz.
1892 Bareoscop – přístroj na plynulé stanovení hustoty difusních šťav, spolu s Josefem Janem Fričem
Vedle toho držel další patenty v oblasti cukrovarnictví.[6]
Spisy
Cukrovarnictví
Rukověť rozborů cukrovarnických k potřebě p.p. továrníků, tech. úředníků, lučebníků a posluchačů chemie, V Praze : I. L. Kober, 1872
Pokroky průmyslové a národohospodářské, Praha : vlastní náklad, 1874
Kronika práce, osvěty, průmyslu a nálezův. Díl V., Chemie denního života. Část první, V Praze : Nakladatel kněhkupectví I. L. Kober, 1891 - zpracoval kolektiv autorů
Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického v Čechách. Období 2. 1830-1860, Kolín : Komitét pro uspoř. kolektivní výstavy cukrovarnické, 1891, vyšlo též německy (Beiträge zur Geschichte der Zuckerindustrie in Böhmen : Zweite Epoche 1830-1860)
Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického v Čechách, V Pardubicích : Nákladem Spolku cukrovarníků východ. Čech, 1894
Věstník Musejního spolku v Přelouči, V Přelouči : Musejní spolek, 1923 – editor
Vlastní tvorba
Ze života sirky
V pokojíku magnetiséra
Chemická pohádka o hadru
Překlady
Jules Verne: Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe, V Praze : Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1875 – pod pseudonymem Jan Čeněk, dostupné on-line
↑ abcArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Podolí POD Z5, str. 201. Dostupné online.
↑MÁDLOVÁ, Vlasta. Jiří Diviš (1886–1959). Akademický bulletin Akademie věd České republiky [online]. 2009-06-11 [cit. 2012-07-20]. Čís. 6. Dostupné online. ISSN1210-9525.
↑Almanach České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Ročník VIII., Praha 1898, s. 36
↑DOLENSKÝ, Jaroslav; ŘÍHA, Oldřich. Diviš Jan Vincenc (1866-1923) : Prozatímní inventární soupis. Praha: Národní technické muzeum, 1940. 9 s. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
DOLENSKÝ, Jaroslav; ŘÍHA, Oldřich. Diviš Jan Vincenc (1866-1923) : Prozatímní inventární soupis. Praha: Národní technické muzeum, 1940. 9 s. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
KOTYK, Jiří. Jan Vincenc Diviš (1848 – 1923) a Přelouč v díle jeho vnuka básníka Ivana Diviše. Vlastivědné listy Pardubického kraje. 2011, čís. 3. Dostupné online. ISSN1214-9721.[nedostupný zdroj]
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 122.
PODHORA, Josef. Ing. Jan Vinc. Diviš. Listy cukrovarnické. 26. 10. 1923, roč. XLII, čís. 4.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN978-80-7277-416-6. S. 237–238.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Vincenc Diviš na Wikimedia Commons