Jan Karel hrabě Cobenzl
Portrét Jana Karla Cobenzla s Řádem zlatého rouna
Rakouský zplnomocněný ministr a zástupce místodržitele v Belgii
Ve funkci: 1753 – 1770
Nástupce	Jiří Adam Starhemberg
Narození	21. července 1712 Lublaň
Úmrtí	27. ledna 1770 (ve věku 57 let) Brusel nebo Brusel
Rodiče	Jan Kašpar II. Cobenzl
Děti	Johann Ludwig von Cobenzl
Příbuzní	Guidobald Cobenzl (bratr)
Alma mater	Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburku
Profese	diplomat, politik a státní úředník
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Commons	Johann Karl Philipp von Cobenzl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Karel Filip Rafael Daniel hrabě Cobenzl (Johann Karl Philipp Raphael Daniel Reichsgraf von Cobenzl) (21. července 1712, Vídeň – 27. ledna 1770, Brusel) byl rakouský šlechtic, diplomat a státník. Od mládí působil ve službách habsburské monarchie, byl vyslancem v několika zemích, nakonec byl dlouholetým zplnomocněným ministrem a zástupcem místodržitele v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie). Byl významným mecenášem umění a rytířem Řádu zlatého rouna.

Pocházel ze starého šlechtického rodu Cobenzlů, byl synem nejvyššího dvorského maršálka a komořího hraběte Jana Kašpara Cobenzla (1664–1742). Během kavalírské cesty studoval v Leidenu^[1] a Würzburgu, mezitím se již v roce 1730 stal císařským komorníkem a v roce 1735 byl jmenován říšským dvorním radou (do říšské dvorní rady byl uveden 26. ledna 1735 spolu s Václavem Antonínem Kounicem, s nímž se znal již ze studií; Kounic byl pak až do smrti patronem celé rodiny Cobenzlů).^[2] Cobenzl pak působil jako diplomat v různých německých zemích a v Lotrinsku. Během války o rakouské dědictví byl císařským vyslancem u dvora kolínského arcibiskupa v Bonnu, spolu s hrabětem Rudolfem Chotkem hájil diplomatické zájmy Marie Terezie v jižním Německu.^[3] Od roku 1753 až do smrti působil jako zplnomocněný ministr v Rakouském Nizozemí, v této funkci byl de facto zástupcem místodržitele, jímž byl často nepřítomný Karel Alexandr Lotrinský. V Bruselu měl zásluhy na všeobecném rozvoji, v roce 1769 založil literární společnost, která se po jeho smrti přeměnila na královskou belgickou akademii věd a umění (Académie royale de Belgique). Proslul také jako mecenáš umění, vysokými náklady na reprezentaci v Bruselu a nákupy uměleckých předmětů se ale značně zadlužoval. V roce 1768 musel své umělecké sbírky prodat, spolu se sbírkami knížete de Ligne je koupila ruská carevna Kateřina II. Veliká (kolekce Cobenzlových obrazů je dnes vystavena v Ermitáži). Byl též c.k. tajným radou, v roce 1759 obdržel Řád zlatého rouna^[4] a později i velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána. Mimoto byl držitelem několika čestných dědičných úřadů v korunních zemích, kde vlastnil statky, byl dědičným nejvyšším truksasem a sokolníkem v Gorici a dědičným nejvyšším číšníkem v Kraňsku. Hlavními rodovými sídly byly v té době hrad Predjama (Lueg) a zámek Hošperk (Haasberg) v dnešním Slovinsku.

V roce 1734 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Terezií Pálffyovou (1719–1771), dámou Řádu hvězdového kříže. Měli spolu dvanáct dětí, z nichž sedm zemřelo v dětství. Z dcer se dospělého věku dožily dcery Marie Eleonora (1736–1776), Marie Terezie (1739–1779) a Marie Charlotta (1755–1812), které se provdaly do belgických rodin. Ze synů byl nejmladší František Karel (*1758), kanovníkem v Olomouci a Brně. Nejvýznamnějším z potomstva Jana Karla byl syn Jan Ludvík (1753–1809), který byl dlouholetým rakouským velvyslancem v Rusku a nakonec v letech 1801–1805 státním kancléřem.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Karl Philipp Graf Cobenzl na Wikimedia Commons

• Ottův slovník naučný, 5. díl; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 475 (heslo Cobenzl) ISBN 80-7185-102-7
• Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Cobenzl s. 280 dostupné online