Jan Kammereith
Narození	1715 Dobromilice Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	29. března 1769 (ve věku 53–54 let) Olomouc Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání	sochař
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jan Kammereith, někdy také Kammreuth (1715 Dobromilice ? – 29. března 1769 Olomouc^[1]), byl český barokní sochař a řezbář působící na Moravě. Byl ovlivněn svým učitelem sochařem Ondřejem Zahnerem, a dále pak Janem Sturmerem nebo Filipem Sattlerem.

Kammereithovo dílo je rozsáhlé nejen po kvantitativní, ale i kvalitativní části. Jeho tvorbu řadíme do pozdního baroka. Bydlel v Olomouci, poblíž kostela sv. Michala, v domě na ulici Na hradě 248/3 se svou ženou Pavlínou Antonií, dcerou malíře Jana K. Handkeho, která krátce po smrti manžela uzavřela sňatek s Nikodémem Wiedemannem, rovněž sochařem. Měl tři syny: Jana Kammereita mladšího, Pavla Kammereita a Vincence Kryštofa Kammereita. Prvorozený Jan následoval svého otce a stal se taktéž sochařem, kdežto Pavel a Vincenc šli po stopách malířství. S jejich díly se lze rovněž setkat v Olomouci.

Jeho styl lze ztotožnit se stylem svého staršího kolegy a učitele sochaře Ondřeje Zahnera, který rovněž působil na Moravě. Zpočátku se svým učitelem spolupracoval, jako je například oltář farního kostela v Novém Jičíně. Osamostatnil se roku 1744 a ve stejném roce vytvořil sochu Salvatora Mundi pro kanonii lateránských kanovníků – augustiniánů ve Šternberku, pro jejich kostely ve Štarnově a Výšovicích vytvořil v roce 1748 hlavní oltáře.

Charakteristika jeho tvorby: značně expresivní forma, vyjádřená především pomocí bohatě řasené draperie, která je ostře zalamovaná. Řasením látky ale nezastírá objem těla, spíše jen podporuje dynamičnost příznačnou pro tuto dobu. U Kammereitha lze sledovat posun od zprvu prostorově otevřené dynamické kompozice figury s dramaticky zřasenými rouchy ke klidnějšímu pojetí objemu, jako je stylizované ostře zalamované pojetí látky.

Po Zahnerově smrti dokončil v roce 1757 sochařské dekorace mobiliáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Novém Jičíně se sochami svatých Cyrila a Metoděje na hlavním oltáři. Podle nedávného průzkumu vytvořil i kamennou sochu sv. Ondřeje v průčelí fary v Kunčině (kolem 1765), nebo kazatelnu v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži (1760).

Další díla (výběr):

• 

  Sochařská výzdoba hlavního oltáře (počátek 40. let) a kazatelny (1. polovina 50. let) v kostele sv. Michala v Olomouci. Zlacené dřevo. Dokončení zakázky po Filipu Sattlerovi. Církevní otcové a andělé v nástavci. Vrchol kazatelny zdobí sousoší Panny Marie Růžencové se sv. Dominikem.
• Salvator Mundi (1744) a výzdoba interiérů šternberského kláštera dokončovaná po smrti Filipa Sattlera. Socha Krista – Spasitele světa držící orb a stojící na podstavci se znakem stavebníka probošta Jana Josefa Glätzla byla vytvořena z maletínského pískovce. Nachází se v nice fasády západního křídla mezi konventem a nejnovějším proboštstvím. Je to jedno z jeho prvních samostatných děl.
• Svatí Cyril a Metoděj na hlavním oltáři kostela Všech svatých v Místku (1748), bíle polychromované dřevo.
• Sochy bočních oltářů v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Moravské Třebové (1762), dřevo, zlacení:
  • Svatý Jiří. Postava křesťanského mučedníka je součástí sochařského vybavení bočního oltáře zasvěceného sv. Vincenci Ferreskému, který je protějškem k oltáři sv. Aloise. Je zobrazen jako římský voják v nadživotní velikosti (200 cm). Stojí ve výrazném kontrapostu, který je jedním z typických poznávacích znaků umělce. V pravé ruce drží kopí, kterým se zabodává do otevřené tlamy draka. Socha je osazena na konzole, nalezneme ji po pravé straně retabula.
  • Svatý Jan Evangelista. Na oltáři sv. Aloise. Světec má esovitě prohnuté tělo obepnuté rozevlátým rouchem, které vytváří objem. V drapérii se objevují přímé a ostré tvary, odkazující na vliv Ondřeje Zahnera. V levé ruce se nachází atribut otevřené knihy, na téže straně se v zákrytu nohy krčí orel. Tělesný tvar sochař rozvedl vláčnou a pozvolnou modelací, v objemovém cítění vyšel ze samé osnovy tělesného jádra, celkový pohyb postav zvolil spíše tlumený než dramaticky akcentovaný. Projevuje se zde dřívější Kammereitova spolupráce se Zahnerem.
• Panna Marie Immaculata (kolem 1765) na hlavním oltáři v kostele sv. Jana Křtitele v Tatenici. Zlacené dřevo. Marie pokleká na zeměkouli, kolem níž se vine had. V levé ruce drží květ lilie, symbol panenské čistoty. Řezba je stylizovaná, odproštěná od detailů, plastická a prostorově izolovaná. Vzniklá již v duchu pozdního umělcova díla.

• MP [Martin Pavlíček], heslo Jan Kammereit, Olomoucké baroko. 3. Historie a kultura. Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011, s. 204.
• Heslo Zahner David, in: Prokop Toman, Nový slovník československých umělců. I, A-K, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993, s. 459.
• Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka (eds.), Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Academia Praha. Praha 1996.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kammereith na Wikimedia Commons
• http://farasternberk.sweb.cz
• Jan Kammereith v informačním systému abART