Čapek poznal učení Jana Husa v Praze. V letech 1414 až 1420 pak žil v Sezimově Ústí a okolních obcích, kde se začal podílet na vzniku táborského hnutí, jehož se stal nadšeným zastáncem. Z té doby také pochází nejvíc jeho děl. V letech 1422 až 1429 působil jako farář v Klatovech.
Proslul jako řečník, zaujímal mezi tábority významné místo po boku Mikuláše Biskupce, účastnil se válečných výprav, prosazoval písně u válečníků i u dětí.[1] Jan Čapek se věnoval nejen psaní a skládání písní, traktátů a chorálů, byl znám i jako překladatel. Je mu přisuzováno autorství husitské skladby Ktož jsú boží bojovníci.
Píseň o desateru božím přikázání – zapsána v táborském (Jistebnickém) kancionálu
Píseň o modloslužení – zapsána v táborském (Jistebnickém) kancionálu
Odkazy
Reference
↑ abJan Jakubec: Dějiny literatury české, Laichter, Praha 1929, s. 414
Literatura
FORST, Vladimír ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985. 900 s. ISBN80-200-0797-0. [Stať Jan Čapek je na str. 375–376; autor Emil Pražák.]
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN978-80-7277-367-1. S. 521.