Jakub Antonín Zemek (15. července 1914 Vlčnov – 26. června 1989) byl převorem dominikánského kláštera ve Znojmě. Během komunistického režimu byl odsouzen k 18 letům vězení, z nichž si 12 odpykal v nejtěžších žalářích té doby, např. v Jáchymově nebo Leopoldově.
Život
Jakub Zemek složil řádové sliby 28. září 1932 v Olomouci, na kněze byl vysvěcen 5. července 1937. Poté působil jako kazatel a lidový misionář. Takto přišel i do Znojma zabraného v důsledku Mnichovské dohody nacistickým Německem. Brzy se zde stal objektem nenávisti mnohých fanatických znojemských Němců. Trnem v oku jim byl zejména pro svá odvážná kázání v kostele sv. Michala, ve kterém se nebál zdůraznit, že spásu nelze hledat v kříži hákovém, ale pouze Kristově.[1]
I v letech nacistické okupace pomáhal lidem v ohrožení, podílel se např. na ukrývání manželky poúnorového ministra obrany a pozdějšího prezidenta Ludvíka Svobody. Byl vyznamenán jako pracovník protinacistického odboje.[2]
Po únoru 1948 se Zemek stal vůbec prvním komunisty zatčeným knězem. V té době pomohl k útěku do svobodného světa řadě osob, včetně spisovatele Jiřího Kovtuna nebo členů rodiny hraběte Belcrediho z Líšně a Jimramova. Uprchlíkům vydával pro první okamžiky v exilu doporučení pro františkánský klášter ve Vídni. Ve svých kázáních také otevřeně pranýřoval aroganci komunistů i jejich machinace s volebními výsledky ve volbách 30. května 1948.[1]
Ve vyšetřovací vazbě se tak ocitl již 28. června 1948. Soudní líčení se konalo 23.-24. září téhož roku před Krajským soudem v Brně. Oficiálně bylo převoru Zemkovi kladeno za vinu, že spolu s římskokatolickým knězem v Dyjákovičkách Jaroslavem Starkou vedl ilegální převaděčskou skupinu napomáhající k přechodům do Rakouska osobám, které pak měly proti republice páchat záškodnickou činnost. Za zločin vojenské zrady a zločin přípravy úkladů o republiku byl převor Zemek odsouzen na 18 let.[1]
Během věznění se v roce 1954 v pracovním táboře Nikolaj u Jáchymova setkal např. s Václavem Vaškem. „Měl žaludeční vředy a hodně trpěl. Přesto se snažil, aby to na něm nebylo znát, a všude kolem sebe roznášel dobrou náladu," píše Vaško.[2]
P. Zemek byl propuštěn na amnestii po 12 letech v květnu 1960. Pod dohledem Státní bezpečnosti však zůstal po zbytek života. Zemřel v předvečer pádu komunistické moci v červnu 1989.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d TOMAN, Jan: Perzekuce církví na Znojemsku v období komunismu. www.znoj-tyden.cz [online]. [cit. 2012-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-17.
- ↑ a b VAŠKO, Václav: Ne vším jsem byl rád, Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří, 2001, ISBN 80-7192-600-0
Literatura
- HANUŠ, Jiří: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2005, ISBN 80-7325-029-2
- ZEMEK, Jakub Antonín: Vatikánský špión (přepis audionahrávek vzpomínek P. Zemka), MCM, Olomouc, 2002, ISBN 80-7266-114-0
Externí odkazy
