Rostlina je původem z Jihozápadní Asie, Arabského poloostrova, Kavkazu, jihozápadní Sibiře, Střední Asie, severu Číny a z oblastí na západě Himálaje. Roste většinou ve svažitých územích na pastvinách, kamenitých stráních a v nízkých křovinách na písčitých půdách v místech, kde má během vegetačního klidu sucho. Po odkvětu a uschnutí listů snáší cibule i zimní mrazy, neprospívá jí však mokro. V domovině roste v nadmořské výšce do 2000 m. Kvete od dubna do června, plody uzrávají v červenci až září.[1][4][5][6]
Popis
Vytrvalábylina s lodyhou 10 až 50 cm vysokou. Z tmavě hnědé, vejčité cibule 1,5 až 2,5 cm velké, vyrůstá na jaře až 8 úzkých, čárkovitých listů širokých jen 5 mm.
Po listech raší přímá lodyha, jenž u báze mívá jeden až tři drobné listy a na vrcholu krátké hroznovité nebo okoličnatékvětenství. Je vytvořeno třemi až šesti nálevkovitě tvarovanými květy až 5 cm dlouhými, které vyrůstají na krátkých stopkách. Květ má šest volných okvětních lístků azurově modrých až tmavě fialových. Lístky jsou rozestálé, obkopinaté se špičatým vrcholem, 2 až 3,5 cm dlouhé, 0,7 cm široké a ve středu každého je tři až pět tmavších žilek. Šest volných tyčinek s namodralými nitkami vyrůstá ve dvou kruzích, vnější jsou delší. Třídílný spodní semeník nese fialovou čnělku s tříramennou bliznou. Po opylení hmyzem vzniká plod, eliptická, až 5 cm dlouhá tobolka s mnoha černými semeny.[1][6][7][8]
Využití
Hlavní význam této cibuloviny spočívá v její okrasné hodnotě, vysazuje se v zahradách do skalek, na záhony i přímo do trávníků na sušší, nezamokřená místa s písčitou hlínou do sponu 10 cm, ten se postupně zahušťuje. Rostliny nejsou náročné na péči, cibule se po odkvětu ponechávají v půdě, přirůstají nové a vytvářejí každým rokem bohatší shluk kvetoucích rostlin. Lze také na podzim na záhon nebo do trávníku rozptýlit zralá semena, dobře se ujímají a vyrostou z nich nové rostlinky kvetoucí třetím rokem po vysetí. Stvoly s rozkvetlými květy jsou vhodné i k řezu.[1][6]
Odkazy
Reference
↑ abcdKOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Ixiolirion tataricum [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 15.05.2016 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online.
↑HASSLER, M. Catalogue of Life: Ixiolirion tataricum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2014 [cit. 2017-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
↑ abcIxiolirion tataricum [online]. Энциклопедия садовых растений [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (rusky)
↑Ixiolirion tataricum [online]. Royal Botanic Garden, Amman, Jordan [cit. 2017-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-15. (anglicky)
↑JI, Zhanhe; MEEROW, Alan W. Flora of China: Ixiolirion tataricum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (anglicky)