Isabela se narodila z druhého manželství jeruzalémského krále Amauryho a Marie, dcery Jana Komnéna. Roku 1183[5] se na hradě Keraku provdala za hraběte Homroie z Toronu, příslušníka jedné z nejstarších rodin v království a vyženěného syna[6]Renauda ze Châtillonu. Svatba, od níž si leprou postižený král Balduin[7] i zřejmě i Renaud slibovali sblížení starousedlé a nově příchozí křižácké šlechty,[8] byla plná aristokracie z Byzance i zámoří a doprovázena mnoha dny oslav bez ohledu na ostřelování obléhatelů pod velením samotného Saladina. Homfroiova matka Štěpánka nechala dokonce poslat do Saladinova ležení mísy ze svatebního stolu a na oplátku Saladin vydal zákaz ostřelovat část hradu, v níž bydleli novomanželé. Obležení zakončil na počátku prosince příchod krále, který donutil muslimy k ústupu.[9] Homfroi byl vzdělaný, pohledný mladík a na svou dětskou manželku byl hodný. Isabela jej měla skutečně ráda.[10]
Levanta roku 1190
Po smrti dětského krále Balduina V. v srpnu 1186 došlo ke sporu. Jeruzalémský patriarcha korunoval Sibylu, Isabelinu starší sestru, a v Nábulusu byl, barony a Isabelinou matkou Mariií s chotěm Balianem z Ibelinu, jeruzalémským králem jmenován Homfroi. Dědic Zajordánska, vzdělaný[10] milovník pokojného života a uměleckých děl,[8] však před držením koruny couvl a raději složil lenní hold Sibyle a Guyovi z Lusignanu.[11] O rok později se Homfroi po katastrofálním neúspěchu křesťanů u Hattínských rohů dostal do Saladinova zajetí[12] a byl propuštěn v červenci 1188.[13]
„
Sultán poslal do Damašku franského krále a jeho bratra, dále Honfroie a pána Džubajlu..., aby je tam uvěznili a zastavili po tolika činech...
Královna Sibyla i s oběma dcerami zemřela roku 1190 a nárok na trůn tak připadl Isabele, což se stalo pro její bezdětné manželství s Homfroiem osudným. Konrád z Montferratu[pozn. 1] se společně s Marií Komnénovnou zasadil o zinscenování Isabelina rozvodu s Homfroiem z Toronu. Jako záminka posloužilo tvrzení, že Isabela byla donucena k uzavření sňatku nátlakem a že zženštilý Homfroi sňatek nikdy nezavršil tělesným spojením.[16][pozn. 2] S dědičkou království se Konrád vzápětí sám oženil.[17][pozn. 3] Po dobytí Akkonu se za zprostředkování evropských panovníků ujednalo příměří mezi oběma uchazeči o jeruzalémský trůn. Guy z Lusignanu, vdovec po královně Sibyle a zkrachovalý válečník od Hattínských rohů, zůstal u moci a po jeho skonu měl na trůn nastoupit Konrád.[18] Na jaře 1192 se situace v Levantě změnila. Guy neměl již žádnou podporu místních baronů a tehdy Richard Lví srdce udělil Jeruzalém Konrádovi a Guy dostal jako odškodnění Kypr.[19]
Svatba Isabely s Konrádem z Montferratu
28. dubna 1192 byl Konrád z Montferratu krátce po své korunovaci zavražděn dvěma vrahy ze sekty asasínů a bylo nutné najít rychle nového vládce Jeruzaléma a manžela vdově Isabele. Volba obyvatel Tyru padla na Jindřicha ze Champagne,[20] který byl zřejmě nejméně kontroverzním kandidátem.[21][pozn. 4] 5. května 1192, již týden po Konrádově smrti, byla Isabela provdána za mladého hraběte.
„
Když byl Markýz mrtev a jeho duše mířila do pekla, anglický král převzal vládu v Tyru a věnoval ji hraběti Jindřichovi, s nímž vyřešil všechny problémy. Tento poslední se již téže noci spojil s královnou, Markýzovou ženou, neboť tvrdil, že má největší právo spojit se s ženou zemřelého.
V křesťanském táboře vyvolala urychlená svatba rozpaky a muslimové byli ohromeni informací, že ke konzumaci manželství došlo i přes Isabelino pokročilé[21] těhotenství.[24] Zdá se, že manželství bylo šťastné, Jindřich se do Isabely zamiloval.[25] Nebyl nikdy korunován, vydobyl si však přízvisko král pobřeží[26] a svými arabskými současníky byl považován za moudrého muže[27] Období jeho vlády bylo úspěšné i díky skonu dvou největších protivníků – Saladina a Guye z Lusignanu. Po Guyově skonu se ujal kyperské koruny jeho bratr Amaury z Lusignanu a uzavřel s Jindřichem smír a smlouvu o budoucím sňatku svých dětí.
Shodou okolností se právě Amaury stal čtvrtým Isabeliným chotěm, poté, co Jindřich vypadl z okna galerie. Nový panovník po krachu německé křížové výpravy uzavřel mír s Ajjúbovci.[28] Korunovace proběhla v lednu 1198 v Akkonu[5] a v království dočasně nastalo období klidu a míru.[29] Měli dvě dcery, Sibylu (* 1198) a Melisendu (* 1200), a jednoho syna, Amauryho (* 1201). Král Amaury zemřel 1. dubna 1205 na úplavici a Isabela se na krátký rok ujala vlády. Zemřela zřejmě v době po květnu 1206.
↑BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. ISBN80-200-0512-9. S. 165. Dále jen Křížové výpravy.
↑NICOLLE, David. Třetí křížová výprava 1191 : Richard Lví srdce, Saladin a zápas o Jeruzalém. Praha: Grada Publishing, 2008. 96 s. ISBN978-80-247-2382-2. Dále jen Třetí křížová výprava.
