Iris (bohyně)

Iris
ChoťZefyros
DětiErós
Pothos
RodičeThaumás[1][2][3] a Élektra[1][2][3]
PříbuzníVoluptas a Hedone (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Luca Giordano, bohyně Iris, freska, 16841686

Iris (latinsky Iris) je v řecké mytologii dcera mořského boha Thaumanta a Élektry, dcery Titána Ókeana. Jde o bohyni duhy, která naplňuje mraky vodou.

Kromě toho je poslem bohů, zejména však nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry. Není jenom zvěstovatelkou zpráv, ale také důvěrnicí a rádkyní. Iris na rozdíl od posla bohů Herma příkazy bohů neprovádí, pouze je vyřizuje. Ráda si k nim sama leccos přidává, zejména pokud jde o vzkazy bohyním, na které žárlí.

V mýtech se uvádí, že mimo jiných činů odvedla zraněnou bohyni Afroditu z bojů před Trójou a na Héřin rozkaz ustřihla umírající Dídó kadeř a tak vyprostila její duši z těla.

Iris je krásná, čímž silně kontrastovala se vzhledem svých tří sester, jimiž jsou Harpyje, ohyzdné ženy s ptačími křídly a zobáky.

Epiteta

  • Chrysopteros („zlatokřídlá“)
  • Aellopos („bouřná“)
  • Podas ôkea nebo Podênemos ôkea („větronohá“)
  • Thaumantias nebo Thaumantos („zázračná“)

Odraz v umění

Antičtí umělci zobrazovali Iris jako krásnou okřídlenou dívku se džbánem s vodou a s hlasatelskou berlou. Množství jejích podob se zachovalo na vázových malbách, dvakrát je také zobrazena na reliéfech na východní straně Parthenónu.

Související články

Reference

  1. a b Iris. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  2. a b Electra. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  3. a b Ирида. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIII.

Literatura

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky

Externí odkazy