Iontový kanál je bílkovinný kanál v buněčné membráně, který skrz tuto membránu propouští určité anorganické ionty.^[1] Svou povahou to je integrální membránový protein, přenos iontů přes membránu je vlastně usnadněná difuze, tedy pasivní proces nespotřebovávající energii. Tím se liší od buněčných pump.^[2]

K typickým iontovým kanálům patří sodíkový kanál, draslíkový kanál či vápníkový kanál. Za výzkum jejich funkce a struktury bylo uděleno již několik Nobelových cen, obdrželi je E. Neher, B. Sakmann a nedávno také R. MacKinnon.^[3] Iontové kanály umožňují mimo jiné šíření vzruchu v nervové soustavě.

Iontové kanály jsou často schopné se otevírat a zavírat v reakci na signály, jež k nim přichází. Podle signálu, jenž daný kanál ovládá, se rozlišují:^[2]

• iontové kanály napěťově řízené (z angl. voltage-gated)
• iontové kanály řízené chemicky (pomocí navázání určitých látek, z angl. ligand-gated) – naváže se neurotransmiter, iont či např. nukleotid^[1]
• iontové kanály řízené napětím i chemicky
• iontové kanály řízené mechanicky (reagující na mechanické podráždění, např. u smyslových buněk vnitřního ucha^[3])

• Obrázky, zvuky či videa k tématu iontový kanál na Wikimedia Commons