Vlajka Ingušska, jedné z autonomních republikRuské federace, je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy: zeleným, bílým a zeleným o poměru šířek 1:4:1. Uprostřed, v bílém pruhu, je umístěn ingušský sluneční znak ve tvaru prstence se třemi zaoblenými (proti směru hodinových ručiček) rameny. Poloměr vnitřního kruhu slunečního znamení je 1/6 šířky vlajky. Každý ze tří paprsků slunečního znamení je půlkruh, jehož vnitřní poloměr je 1/8 šířky vlajky. Šířka pruhu, který tvoří obvod slunečního znamení a paprsků, je 1/36 šířky vlajky.[1]
Zelená barva symbolizuje život, blahobyt, ingušskou bohyni plodnosti Tušoli a samozřejmě i islám. Bílá barva symbolizuje čistotu názorů a úmyslů, v bílé navštěvují Ingušové (původní obyvatelstvo Kavkazu vyznávající převážně sunnitský islám) svatá místa, oblékají se do ní nevěsty a doprovází je na „poslední cestě”. Červená barva symbolizuje boj za obživu, za mír a proti bezpráví. Sluneční znak připomíná, kromě slunce, i jednotu vědomí ducha, je vyobrazený na starých chrámech a věžích. Ramena znaku symbolizují harmonii a tvořivost.[2]
Vlajka Čečensko-ingušské ASSR (1957–1978) Poměr stran: 1:2
Vlajka Čečensko-ingušské ASSR (1978–1991) Poměr stran: 1:2
27. listopadu 1990 byla přijata deklarace o statní svrchovanosti Čečensko-ingušské republiky. Již 23. listopadu 1990 byla (Celonárodním sjezdem čečenského lidu) schválena vlajka nové republiky: tmavě zelený list s (při dolním okraji) dvěma červenými proužky a bílým mezi nimi. Vlajka byla neoficiální, Moskvou tolerovaná.[3]
Vlajka Čečensko-ingušské republiky (1990–1991) Poměr stran: 7:11
V následné složité a často nepřehledné historické etapě rozpadu Sovětského svazu bylo 1. října 1991 oznámeno rozdělení na samostatnou Čečenskou republiku Ičkerii a Ingušskou autonomní republiku v rámci RSFSR. 4. července 1992 přijal Nejvyšší sovět Ruské federace zákon o zformování Ingušské republiky v rámci Ruské federace a 10. prosince 1992 Sjezd lidových poslanců Ruska svým usnesením schválil vznik Ingušské republiky a provedl příslušnou změnu Ústavy RSFSR která oficiálně rozdělila Čečensko-ingušskou republiku na Ingušskou republiku a Čečenskou republiku. Tato změna vstoupila v platnost 9. ledna 1993.
Na začátku roku 1993 byl zvolen ingušský prezident (Ruslan Ausjev), a ten svým výnosem ze dne 7. března 1993 schválil novou vlajku. Autorem vlajky byl Chusen Barachojev. Vlajka byla přijata 15. července 1994 zákonem č. 37 „O státní vlajce Ingušské republiky”.[4]
V článku č. 1 tohoto zákona jsou (mimo jiné) uvedeny i rozměry znaku na vlajce:[4]
Poloměr vnitřního kruhu slunečního znaku je 1/6 šířky vlajky
Poloměr každého paprsku slunečního znaku je 1/18 (nebo 1/8)[1] šířky vlajky
Šířka červeného prstence ve slunečním znaku je 1/36 šířky vlajky
Oficiální obrázek vlajky, který byl zaslán známému ruskému vexilologovi Michailovi Vladimiroviči Revnivcevovi, neodpovídal textu zákona. Proto existuje v odborné literatuře více různých popisů (hlavně rozměry znaku) ingušské vlajky. Např.(vše vztaženo k šířce vlajky):[4][2] (není obrázek)
Vnější průměr prstence odpovídá 16/45
Vnitřní průměr prstence je 12/45
Šířka ramen odpovídá 7/180
Délka ramen je 6/45
11. července 1999 byl novým zákonem změněn poměr stran vlajky z 1:2 na 2:3.,
Vlajka ingušského prezidenta
Vlajka ingušského prezident Poměr stran: 1:1
Vlajky ingušských rajónů a okruhů
Administrativní členění Ingušska
Ingušsko se člení na 4 rajóny a 5 městských okruhů.
.svg)
.gif)
.svg)
.svg)
.png)
.svg)
.svg)
