indigo la End je japonská rocková skupina vedená zpěvákem a skladatelem Enonem Kawatanim. Své debutové EP vydala v roce 2012 pod záštitou nezávislé nahrávací společnosti Space Shower Music. Později přešla k vydavatelství Unborde.

Kapela byla poprvé zformována v dubnu 2009; po změně sestavy plně zahájila aktivity v únoru 2010.^[1] Baskytarista z původní sestavy E ni naranai kačó kapelu opustil v červenci roku 2011^[2] a v lednu následujícího roku jej nahradila baskytaristka Mariko Wada.^[3] V dubnu 2012 vydali své debutové EP Sajónara, subarašii sekai. V červnu téhož roku Mariko Wada skupinu opustila. V září vydali druhé EP, Nagisa nite.

První studiové album, Joru ni mahó o kakerarete, vydali v únoru 2013. O dva měsíce později debutoval frontman Enon Kawatani se svou druhou kapelou Gesu no kiwami otome a EP Doresu no nugikata.^[4] Jejím baskytaristou se stal bývalý baskytarista indigo la End E ni naranai kačó, nyní vystupující pod uměleckým jménem Kjúdžicu kačó. V prosinci obě skupiny uzavřely smlouvu s nahrávací společností Unborde spadající pod Warner Music Group.^[5][6] 2. dubna 2014 vydali indigo la End EP Ano mači rekódo; Gesu no kiwami otome ve stejný den vydali EP Minna nómaru.

Do konce roku 2014 vydali dva singly, Hitomi ni ucuranai a Sajonara beru. Po vystoupení na novoročním hudebním festivalu Countdown Japan 14/15 bubeník Júsuke Óta oznámil svůj odchod; jako důvod uvedl konflikt názorů na budoucnost kapely. Poslední album, na němž se podílel, bylo druhé studiové album Šiawase ga afuretara vydané v roce 2015.^[7]

V následujících měsících roku 2015 vydali singly Kanašiku naru mae ni a Šizuku ni koišite / Wasurete hanataba. V roce 2016 následoval singl Kokoro ame. V červenci roku 2016 vydali své třetí studiové album Aiiro mjúdžikku, které zároveň bylo druhým albem vydaným pod významnou nahrávací společností.^[8]

V roce 2017 byla jejich píseň Kane naku inoči použita jako ústřední melodie japonského televizního dramatu Boku wa Mari no naka; vydána byla v témže roce na čtvrtém studiovém albu Crying End Roll.^[9] 3. prosince 2017, k příležitosti narozenin frontmana Kawataniho, vydala kapela svůj první digitální singl s názvem Tója no madžikku.^[10] Druhý digitální singl, Haru no iu tóri, následoval v dubnu 2018. V červenci roku 2018 vydali páté studiové album PULSATE.^[11]

Šesté studiové album, Nurejuku šišósecu, vydali 9. října 2019.^[12]

Název kapely je odkazem na japonskou kapelu Spitz a její album Indigo čiheisen z roku 1996.^[13]

• Enon Kawatani (川谷絵音, Kawatani Enon), rodným jménem Kenta Kawatani (川谷健太, Kawatani Kenta)^[14] – vokály, kytara; hlavní skladatel a rovněž frontman skupiny Gesu no kiwami otome.
• Curtis Osada (長田カーティス, Osada Kátisu), rodným jménem Jošitaka Osada (長田佳孝, Osada Jošitaka)^[14] – kytara
  • Rjósuke Gočó (後鳥亮介, Gočó Rjósuke) – baskytara; původně podpůrný člen, plnohodnotný člen od 10. srpna 2014.^[15]
• Eitaró Sató (佐藤 栄太郎, Sató Eitaró) – bicí; původně podpůrný člen na turné Šiawase ga afuretara v roce 2015, plnohodnotný člen od 17. března 2015.^[16]

• Júsuke Óta (オオタユウスケ, 太田悠介, Óta Júsuke)^[14] – bicí. Skupinu opustil v roce 2014 po nahrání alba Šiawase ga afuretara a odehrání vystoupení na festivalu Countdown Japan 14/15.
  • E ni naranai kačó (絵にならない課長, „Nezpodobnitelný manažer"), rodným jménem Masao Wada (和田理生, Wada Masao) – baskytara (2010–2011).^[1][2] Mezi lety 2007–2009 byl členem kapely Aomune, kde vystupoval pod uměleckým jménem Waden (ワデン).^[14][17][18] Od roku 2012 vystupuje pod jménem Kjúdžicu kačó (休日課長, „Víkendový manažer“) s Gesu no kiwami otome.
• Mariko Wada (和田茉莉子, Wada Mariko) – baskytara (leden–červen 2012). Během svého působení v indigo la End byla rovněž členkou skupin Boots on Avalanche a Far France a bývalou členkou skupiny Halt.^[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indigo la End na anglické Wikipedii.

• Oficiální stránky
• Oficiální stránky Warner Music
• Indigo la End na X (dříve Twitteru)