Společnost Ikarus - prva srpska industrija aeroplana, automobila i strojeva Kovačević i drugovi (první srbský letecký, automobilový a strojírenský průmysl Kovacevic a kol.) byla založena v roce 1923. V roce 1946 byla znárodněna jako kolaborantská (představitelé Konjović, Lukač a Ćurčin), sloučena s dalšími leteckými výrobci Rogožarski a Zmaj. Tak vznikl v roce 1946 v Jugoslávii nová Státní letecká továrna, státní podnik Ikarus.[3]
Na rozdíl od svých předchůdců (Ikarus B-5 a Ikarus 232 „Pionir“) dostal Ikarus 451 zcela kovovou konstrukci s výkonnějšími motory, aby letadlo nebylo omezujícím faktorem zkoušek jako předchozí, dřevěné konstrukce. Cílem nového letadla bylo pokračovat ve zkoumání dopadu negativních G (přetížení) na pilota během ostrých manévrů.[4] První ze dvou plánovaných prototypů byl dokončen v červenci1951, první lety absolvoval 22. září 1951 (pilot poručík Radivoje Glavicic) a druhý prototyp poprvé vzlétl 26. února 1952 (pilot kapitán Tugomir Prebeg).[5]
Letoun byl díky svému malému průřezu trupu velmi rychlý, navzdory relativně skromnému hnacímu ústrojí, a pilot v něm zprvu snadno vydržel přetížení až 9 jednotek g, i když nebyl vybaven kombinézou proti přetížení (anti-g). Při poloze pilota na břiše při dalších zkouškách působily na krční obratle pilota velká napětí, způsobovaly dýchací potíže a omezovaly pohled pilota dozadu. Tato negativa byla rozhodující pro opuštění dalšího vývoje této konfigurace a typ 451 nebyl sériově vyráběn.[6]
Na tento typ navázal D. Bešlin dalšími 6 prototypyexperimentálních letounů:[7] 451M (1952), 452M (1953), S-451M Zolja (1954), J-451MM - Stršljen I (1956), S-451MM - Matica (1957) a T-451MM - Stršljen II (1958). Všechny byly vyrobeny v jednou provedení s výjimkou verze J-451 MM - Stršljen I, která byla vyrobena ve dvou exemplářích.[8]
Ikarus 451 před zařazením do sbírek leteckého muzea v Bělehradě
Popis letounu
Letoun Ikarus 451 byl futuristicky vyhlížející dvoumotorový jednomístný dolnoplošník celokovové konstrukce a zatahovacím podvozkem, určený ke zkoumání vlivu g-zatížení na pilota při letu v poloze na břiše.[9] Pilot v kokpitu položil bradu na speciální podložku a pravou rukou držel knipl.[5]
Oválný trup ve tvaru doutníku byl zkonstruován jako poloskořepinová konstrukce z rámu s výztuhami a byl potaženplechy z lehkých slitin. V horní části trupu byl odklopitelný kryt, který umožňoval pilotovi vstoupit do kokpitu. Celá přední část kabiny byla dělenou kopulí z plexiskla, která poskytovala ležícímu pilotovi dobrý výhled nahoru a dolů, zatímco boční zorné pole bylo silně omezeno dvěma vyčnívajícími motory.[10]
Konzolová, samonosná křídla měla kovovou konstrukci se dvěma postranními částmi lichoběžníkového tvaru s odříznutými konci. Potah byl z hliníkového plechu. Osa křídla byla v podstatě kolmá na osu letounu. Pohyblivé části křídel (křidélka) byly vyrobeny z kovu a potaženy hliníkovým plechem. Na křídlech byly zavěšeny motorové gondoly. Držáky motoru byly vyrobeny ze svařovanýchocelových trubek. Kapota motoru a držáky byly pokryty hliníkovýmplechem, v přední části kapoty motoru byl nasávací otvor chladicího vzduchu pro chlazení motoru a ohřátý vzduch z motorového prostoru vycházel skrz žebra umístěná po stranách kapoty. Výfukové potrubí z motoru bylo vyvedeno skrz kapotu motoru na spodní části pod motorem letadla tak, aby výfuk a hluk nerušily pilota v kabině.
Podvozek tohoto letadla měl zatahovací přední kola, na kterých byly nízkotlaké pneumatiky. Podvozkové nohy byly zatahovány do gondol motorů namontovaných pod křídly. Pérování kol pomocí olejových tlumičů, které byly umístěny v podvozkových nohách. Vzadu na ocasu letadla bylo otočné ocasní kolečko.
Walter Minor 6-III (1946)
Použití
Dva prototypy (451/I a 451/II) byly vyrobeny v továrně letadel Ikarus a byly v užívání jugoslávského letectva až do roku 1957. Letoun 451 byl testovány v letech 1951-1953. Celkem bylo provedeno 16 zkušebních letů, při nichž bylo naměřeno 8,5 až 9 g. V roce 1952 odlétala tato letadla 18 hodin a v roce 1953 11 hodin, tj. celkem 29 hodin.
Anti-G kombinéza pro pilota nebyla v tom čase ještě k dispozici. Měla být dovezena ze Sovětského svazu, ale toto se nikdy nestalo. Na rozdíl od prvního 25-minutového letu, který proběhl bez potíží, byly při dalších letech zaznamenány obrovské problémy související se stavem pilota. Dýchání bylo v poloze na břiše velmi obtížné, zejména během stoupání a prudkém klesání, což vedlo vzhledem velkému tlaku na hrudník k nemožnosti dýchání s nebezpečím ztráty vědomí. Bylo také obtížné udržet stroj v přímém směru, protože paže pilota se velmi rychle unavily a měl také problémy s oběhem krve v nohou. Při velkém přetížení pouze stisk nohou a žaludku pilota byla cesta, jak zabránit ztrátě vědomí.[10]
Letové vlastnosti těchto prototypů byly testovány po dobu dvou let. Potom byly letouny předány do výcvikového střediska pro letecké techniky a inženýry v Rajlovaci k výukovým účelům. Oba prototypy byly staženy z provozu v roce 1957. V roce 1957 byl 2. prototyp 451/II zařazen do sbírek leteckého muzea v Bělehradu.[4]
Dochované exempláře
Dochovaný exemplář letadla Ikarus 451, který je vystaven v Leteckém muzeu na letišti Nikoly Tesly v Bělehradě, byl druhým prototypem s označením 451/II. V roce 1957 byl 2. prototyp 451/II zařazen do sbírek muzea.[1]
↑GRUJIĆ, Zlatomir. Ikarus AD, Posleratni razvoj (srbsky) [online]. Novi Beograd: aeromagazin.rs (BB-Soft) [cit. 2020-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-30.
↑ abĐOKIĆ, Nebojša. Ekpserimentalni avion za upravljanje iz ležećeg stava - Experimentální letadlo pro řízení z polohy na zádech (srbsky) [online]. mycity-military.com, 2012-07-24 [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
(srbsky) DIMITRIJEVIĆ, Bojan B.: Jugoslavensko ratno zrakoplovstvo 1942–1992 (Jugoslávské letectvo 1942–1992). Beograd : Institut za Savremenu Istoriju, 2009, s. 454, ISBN9788674031636
(srbsky) RENDULIC, Zlatko (1996). Avioni domaće konstrukcije posle Drugog svetskog rata (Letadla domácí konstrukce po druhé světové válce). Bělehrad: Lola Institute.
(srbsky) ŽUTIĆ, N., BOŠKOVIĆ, L. (1999). Ikarus - Ikarbus: 1923-1998. (Monografie 75 let Ikarus) . Bělehrad: Ikarbus.
(srbsky) JANIĆ, Čedomir; PETROVIĆ, Ognjan (2011). Kratka istorija vazduhoplovstva u Srbiji (Stručná historie letectví v Srbsku). Beograd: Aerokomunikacije. ISBN978-86-913973-1-9.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ikarus 451 na Wikimedia Commons
_4.jpg)
