Ida von Reinsberg-Düringsfeld

Ida von Reinsberg-Düringsfeld
Narození12. listopadu 1815
Milicz Prusko Prusko
Úmrtí25. října 1876 (ve věku 60 let)
Stuttgart Prusko Prusko
PseudonymEine Dame von Stande
Povoláníspisovatelka, básnířka
Národnostslezská
Manžel(ka)Otto von Reinsberg
Děti2
RodičeKarl Schmidt von Düringsfeld
Julie von der Gröben
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ida von Reinsberg-Düringsfeld, také Ida von Düringsfeld, baronka Reinsbergová (12. listopadu 1815 Milicz, dolní Slezsko, tehdy Prusko – 25. října 1876 Stuttgart) byla výjimečně jazykově nadaná a neobyčejně plodná německá spisovatelka, básnířka a cestovatelka, která od romantismu dospěla ke kosmopolitní a etnografické orientaci své tvorby. Mimo jiné přeložila básně Rukopisu královédvorského a Karla Jaromíra Erbena. Některá díla publikovala pod pseudonymem Eine Dame vom Stande.

Životopis

Narodila se v dolním Slezsku v rodině majora Karla Schmidta, který byl 20. září 1811 za zvláštní služby v pruském husarském pluku povýšen do šlechtického stavu s predikátem „von Düringsfeld“. Mládí prožila na dolnoslezských panstvích Ostrów a Ploski u Wąsosze, která zakoupila její matka Julie von der Gröben, dcera generála Karla Ernsta Augusta von der Groeben, a také ve městech Ostrów Wielkopolski a Vratislav, kde se kromě lekcí románských jazyků učila slovanským jazykům a hudbě. Brzy projevila básnický talent, údajně jej zdědila po tetě, paní Wurmbové a strýci, podplukovníku von Platenovi.

Raná tvorba

První lyrické básně publikovala ve večerníku Dresdner Abend-Zeitung v roce 1830. Povzbuzena úspěchem, vydala v roce 1835 samostatně sbírku básní „Thekla“. Po přestěhování do Drážďan se učila anglicky a navštěvovala hodiny zpěvu. Seznámila se s básníkem Christophem Augustem Tiedgem a malířem a ilustrátorem Moritzem Retzschem, kteří ovlivnili její umělecký vývoj a orientaci. Znalosti španělské historie a literatury využila v epických básních, ve sbírce romancí „Hvězda Andalusie“ z roku 1838. V letech 1842 až 1845 vydala sérii povídek a románů, první anonymně pod titulem „Zámek Goczyn. Z dopisů Lady Class“ (1841). Následovalo šest románů ze šlechtického prostředí. Kritici ji nařkli z napodobování aristokratických témat, myšlenek a jazyka básnířky Idy Hahn-Hahnové.

Zralá tvorba pod vlivem manžela

V roce 1845 se provdala za jazykového a kulturního badatele barona Otto von Reinsberga (1823–1876), s nímž cestovala po Čechách, Rakousku, Itálii, Dalmácii, Belgii a Švýcarsku. Své cestovatelské zážitky zpracovala v kulturně-historických románech a povídkách. Prosadila se také jako překladatelka slovanských a italských lidových písní. Manželé měli dvě děti: syn Marco Mechitar von Reinsberg (31. července 1846 Benátky; † New York) proti vůli rodičů zběhl od vojska, stal se kočovným hercem a emigroval do Ameriky. Dcera Zora Dolores (narozená 15. července 1853 v Rijece) zemřela v dětství.

Společná literární tvorba manželů měla blahodárný vliv. Ida díky manželově vědecké metodě průzkumu a itineráři cest obohatila své literární práce o realističtější náhled, jednodušší jazyk a solidní geografický a historický rámec. Dojmy z cest harmonicky spojila s postavami své básnické invence do kulturně-historických studií.

  • První román, Markéta z Valois (1847) vyšel z pečlivého studia francouzských memoárů.
  • Další próza čerpala z cest po Čechách, Itálii (Toskánsko) a Švýcarsku. Od roku 1851 se její knihy začaly vydávat i v Praze.
  • Básně Karla Jaromíra Erbena přeložila do němčiny pod titulem Böhmische Rosen. Czechische Volkslieder a vydala ve Vratislavi v roce 1851.
  • Národopisná studie Z Dalmácie (Aus Dalmatien) a další její tituly vyšly v Praze německy u Karla F. Bellmanna roku 1857. Další vzpomínky zachytila ve dvou novelách Červený klobouk (Rote Hut) a Milena (1863).
  • Překlady čtyř básní z Rukopisu královédvorského do francouzštiny a vlámštiny připravila za pobytu v Nizozemí, kde se seznámila s belgickým králem Leopoldem I. a pak si s ním dopisovala. V roce 1851 byly ukázky básní otištěny v Lumíru, v roce 1858 vyšly tiskem v Bruselu.[1]
  • Zážitky z Čech a Rakouska vtělila do novel Ignota a Auf Goyen (1873), dále v časopisecky publikované povídce Der Stoblwirth a ve studiích napsaných společně s manželem.
  • Otto a Ida von Reinsbergovi: Sprichwörter der germanischen und romanischen Sprachen vergleichend (Srovnávací slovník germánských a románských jazyků) Lipsko 1872; obsahuje 2000 výrazů a frází z 230 dialektů. Šlo o manželův projekt, na němž se Ida podílela. Předcházel mu menší srovnávací slovník výrazů, nahlížených z filozofického, praktického i humoristického hlediska (1863). Porovnával, jak stejné myšlenky, zvyky a výrazy rozvíjejí různé národy.
  • „Katechismus studia kalendářů“ (1876) je věnován průzkumu chronologie v dobových kalendářích. Spolupracovala s vědci, vedla s nimi rozsáhlou korespondenci.

Úmrtí

Vyčerpávající práce a vysoké tempo se podepsaly na jejím zdraví. Trpěla záchvaty astmatu a srdečními chorobami. Marně se dvakrát léčila u moře v Greifswaldu a v Eldeně. Zemřela ve Stuttgartu 25. října 1876 na srdeční mrtvici. Její oddaný manžel, který celou svou kariéru zasvětil jejich společné práci, spáchal den po její smrti sebevraždu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ida von Reinsberg-Düringsfeld na německé Wikipedii.

Externí odkazy