Icacinaceae je čeleď vyšších dvouděložných rostlin. Jsou to dřeviny s jednoduchými střídavými listy a drobnými pravidelnými květy, rostoucí v tropech celého světa. Čeleď prošla s nástupem molekulárních metod četnými změnami a řada rodů byla rozřazena do jiných čeledí. Některé druhy mají místní význam jako potraviny.
Popis
Zástupci čeledi Icacinaceae jsou keře, stromy a liány se střídavými (výjimečně vstřícnými, např. u liánovitých rodů Mappianthus a Iodes) jednoduchými listy bez palistů. Liány mohou mít úponky. Čepel listů je obvykle celokrajná, se zpeřenou žilnatinou.
Květy jsou pravidelné, obvykle oboupohlavné, drobné, nejčastěji 5-četné, v úžlabních nebo vrcholových květenstvích různých typů.
Kalich je drobný, srostlý a obvykle vytrvalý. Korunní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé, zřídka mohou i chybět. Tyčinek je stejný počet jako korunních lístků, jsou volné nebo přirostlé ke krátké korunní trubce. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů (někdy interpretován jako jednoplodolistový) a obvykle s jedinou komůrkou. Čnělka je jediná, často krátká. Plodem je nejčastěji jednosemenná peckovice.[1][2]
List Pleurisanthes parviflora
Neobvyklý zástupce Pyrenacantha malvifolia
Detail květů Nothapodytes nimmoniana
Plody Sarcostigma kleinii
Rozšíření
Icacinaceae jsou pantropická čeleď, s nehojnými přesahy do subtropických oblastí. V současném pojetí zahrnuje asi 165[3] až 200[4] druhů ve 23 rodech. Největší rody jsou Pyrenacantha (30 druhů) a Iodes (28 druhů)[4] Většina rodů je svým výskytem omezena na jediný kontinent, respektive fytogeografickou oblast. Většina druhů roste v tropických deštných lesích.[2][5]
Taxonomie
V klasickém pojetí zahrnovala čeleď Icacinaceae celkem 52 rodů a asi 400 druhů, v roce 2001 byla shledána parafyletickou. Celkem 16 rodů bylo přesunuto do řádu cesmínotvaré (Aquifoliales): rody Citronella, Gonocaryum, Leptaulus a Pseudobotrys do čeledi Cardiopteridaceae a rody Cantleya, Codiocarpus, Discophora, Gastrolepis, Gomphandra, Grisollea, Hartleya, Irvingbaileya, Lasinanthera, Medusanthera, Stemonurus a Whitmorea do nové čeledi Stemonuraceae. Rod Pennantia (pilour) byl přeřazen do samostatné nové čeledi Pennantiaceae v rámci řádu miříkotvaré (Apiales).
Druh Casimirella ampla má velké škrobnaté hlízy, které jsou po vymytí hořké chuti jedlé. Ze semen a hlíz afrických druhů Icacina oliviformis a I. senegalensis se připravuje škrobovitá mouka.[2]
Listy asijského rodu Rhyticaryum jsou využívány jako zelenina. Semena Phytocrene a Sarcostigma jsou jedlá.[5]
↑ abSTEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 7 (2). Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1971. ISBN90-01-31814-2. (anglicky)
↑BREMER, K. et al. An Ordinal Classification for the Families of Flowering Plants. Annals of the Missouri Botanical Garden. 1998, čís. 85(4).
↑BREMER, B. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG II. Botanical Journal of the Linnean Society. 2003, čís. 141.
↑BREMER, B. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG III. Botanical Journal of the Linnean Society. Říjen 2009, roč. 161, čís. 2. ISSN1095-8339.
↑BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online.
↑KÅREHED, Jesper. Multiple origin of the tropical forest tree family Icacinaceae. American journal of botany. Dec. 2001, čís. 88/12. Dostupné online.
↑STULL, Gregory W. et al. Resolving basal lamiid phylogeny and the circumscription of Icacinaceae with a plastome-scaledat a set. American Journal of Botany. 2015, čís. 102(11).