První písemná zmínka o hradišti – „iuxta Pilisini urbem“ – pochází z Thietmarovy kroniky, ve které se píše o porážce bavorského vojska v podhradí Plzně v roce 976. Bitva byla součástí nepřátelských akcí mezi císařem Otou a českým knížetem Boleslavem II. Zdejší hrad vznikl na strategicky zvoleném místě u významné cesty, která spojovala Čechy s významnými centry Svaté říše římskéŘeznem a Norimberkem. Byl významnou oporou a příležitostným sídlem knížat a králů v západních Čechách. Po roce 1010 se ve zdejší mincovně krátce razily denáry knížete Jaromíra.[3]
Největšího významu hradiště dosáhlo ve dvanáctém a první polovině třináctého století. K přeměně na vrcholně středověké město se však ostrožna nehodila, a proto bylo hradiště na konci třináctého století nahrazeno nově založeným městem, které přejalo i název. Hradiště, označované od té doby jako Stará Plzeň, bylo v průběhu čtrnáctého století opuštěno.[4]
Stavební podoba
Dochované opevnění vymezuje plochu o rozloze 4,1 ha, ale původní opevněná plocha byla nejspíše větší. Vrcholová plošina ostrožny je protažená ve směru od západu k východu, odkud je přístupná po rovině. Na východě se nacházelo předhradí, jehož opevnění se nedochovalo. Pravděpodobně ho chránila palisáda nebo jiné lehké opevnění. Uvnitř stával kostel svatého Kříže postavený ve dvanáctém století. Jeho základy byly odkryty během archeologického průzkumu.[4]
Na východní předhradí navazovala akropole chráněná na přístupné východní straně hradbou, ze které se dochoval mohutný val vysoký téměř deset metrů. Původní hradbu tvořila čelní kamenná zeď a roštová konstrukce vysypávaná zeminou.[4] Na akropoli stávalo obydlí kastelána nebo knížete. Ze zástavby známe pouze kostel svatého Vavřince ze druhé poloviny jedenáctého století. Jeho archeologickým výzkumem odkryté základy však patří až mladší a menší gotické stavbě.[5]
Západně od akropole se nachází dolní předhradí. Vzájemně je oddělovala hradba dochovaná v podobě dva až tři metry vysokého valu. Na dolním předhradí dosud stojí jediná dochovaná stavba z doby života hradiště – rotunda svatého Petra a Pavla. Výstavba rotundy bývá tradičně kladena do desátého století, ale je možné, že vznikla o něco později. Její podoba je výsledkem mnoha úprav a přestaveb.[5] U rotundy začínala cesta, která po opyši klesla k podhradí na břehu Úslavy, kde bývala západní brána. Výška fragmentu valu dosahuje, při započítání terénního převýšení, přes patnáct metrů.[6]
Podél severozápadního úpatí ostrožny vede žlutě značená turistická trasa ze Starého Plzence do Ejpovic. Přímo na hradiště z ní naučná stezka Stará Plzeň a kupci a od jihu vede naučná stezka Staroplzenecká.[7]
↑Slovanské hradiště Hůrka ve Starém Plzenci [online]. Národní památkový ústav [cit. 2016-10-31]. Dostupné online.
↑LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN978-80-7277-231-5. Kapitola Plzeň, s. 74–76. Dále jen Lutovský 2008.
↑ abcČTVERÁK, Vladimír, a kol. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN80-7277-173-6. Kapitola Starý Plzenec, s. 291–292.
LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN978-80-7277-231-5. Kapitola Plzeň, s. 73–84.