Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Hyperborea je legendární země, která podle starověkých Řeků ležela na sever od Thrákie, zřejmě až za polárním kruhem. Název Hyperborea v překladu znamená „(země) za severním větrem“, čímž se má na mysli Boreas, bůh severního větru, který měl sídlo v Thrákii. Obyvatelé Hyperboreje se nazývali Hyperborejci (řecky Ὑπερβόρε(ι)οι, latinskyHyperborei). O Hyperborei a jejích obyvatelích se zmiňuje několik autorů, mezi nimi např. Plinius starší a Pindaros.
Mytologie
Podle legend a mýtů byla Hyperborea označována jako země věčného slunečního svitu, tepla, štěstí a hojnosti. Její obyvatelé se dožívali až tisíce let, nikdy nemohli zemřít nebo onemocnět. Umírali většinou až z vlastní vůle sebevraždou, kvůli přesycenosti životem.
O Hyperborei se tvrdilo, že zde po šest měsíců pobývá bůh Apollón, na rozdíl od ostatních bohů, kteří se jí spíše stranili. Lidé proto Apollónovi posílali dary a oběti do jeho svatyně na Délu. Avšak dívky, které dary přinášely, ztrácely mimo svoji domovinu nesmrtelnost, rychle stárly a nakonec se nedokázaly vrátit živé zpátky. Hyperborejci proto začali obětiny balit do slámy, aby déle vydržely, a ty se takto předávaly od jednoho kmene k druhému, až dosáhly svého cíle.
Jak Hyperborea vypadala, se přesně neví. Na mapách se objevuje od dob Alexandra Velikého, a to buď jako dlouhý ostrov nebo poloostrov. Konec Hyperborey je podobný jako u Atlantidy; po několika katastrofách se rozlomila na malé ostrůvky, mezi něž se řadí i Thule.
Novověk
Na konci 17. století ztotožnil Olaus Rudbeck Hyperboreu s Atlantidou a označil ji za kolébku lidstva. Tuto představu pak v 19. století začlenila madame Blavatská do své nauky o rasách, z níž později čerpali němečtínacisté. Ti ji označili za původní domov árijských národů, které zničily ostatní rasy.