Husova lípa v Chlístově je živé torzo lípy velkolisté, která je díky kombinaci svého věku, mohutnosti a údajné souvislosti s Janem Husem považována za jeden z nejvýznamnějších památných stromůjižních Čech. Strom roste při severní hranici CHKO Šumava.
Základní údaje
název: Husova lípa v Chlístově
výška: 18 m (1981)[2], 20 m[1], 18 m (1995)[2], 8 m (1995, po vichřici)[3]
Strom stojí v zahradě u domu č.2 v jižní části vesnice (poblíž silnice na Trpín), v nadmořské výšce 675 m.
Stav stromu a údržba
V roce 1898 byla část pozemku s lípou věnována klubu českých turistů.[3] Ke stromu vede chodníček, vedle kterého je umístěna informanční tabule.
Původně byla lípa mohutný strom s široce rozvětvenou korunou a dutým kmenem. Otvory do dutiny byly zastřešené a větve stažené. Roku 1995 ale poryv větru připravil strom o korunu. Po následném ošetření lípa zmladila a vytvořila korunu novou. Ta je velice pravidelná, ale oproti kmenu působí decentrovaně.
Historie a pověsti
Podle pověsti pod lípou roku 1414 kázal mistr Jan Hus[6], který se narodil v nedalekém Husinci. Při kázání seděli posluchači i v koruně mohutné lípy. Tato pověst by se teoreticky mohla zakládat na pravdě, pokud bychom brali v potaz odhadované stáří 750 let (v době kázání by tak byla přes 150 let stará a mohla by posluchače unést).
Dle místního podání v r. 1414 pod ní kázával Mistr Jan Hus, od čehož asi název její. Již prý tehdy byla tato lípa tak mohutná, že na větvích jejích sedávalo mnoho posluchačů, žádostivých slova »pravdy«.
Také se vypráví, že si na lípu dělal zálusk místní chalupník. Chtěl ji porazit a vydělat si prodejem dřeva. Než stihl svůj plán zrealizovat, odkoupil od něj místní loučku i s lípou sedlák Fiedler, který tím strom zachránil.[8]
Prachaticko a Vimpersko je (zvlášť při severní hranici CHKO Šumava) velmi bohaté na staré a památné stromy, především pak lípy. Většina následujících stromů roste v okruhu do 10 km.
↑CHADT-ŠEVĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista. Pověsti a dohady o starých a památných stromech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.. Český lid. 1908, roč. XVII, s. 395.