Hrobka Dalbergů je pohřebiště šlechtického rodu Dalbergů v Kostelním Vydří v okrese Jindřichův Hradec. Dalbergové byli majiteli nedalekého zámku Dačice. Pohřebiště má podobu obezděného lesního hřbitova, který se nachází na návrší západně od karmelitánského kláštera. Vede k němu lipová alej. Pohřbívalo se tam v letech 1914–1940. Hlavní náhrobek Dalbergů s plastikou Krista na západní straně hřbitova byl vytvořen v pozdně secesním stylu. Kolem hřbitova vede křížová cesta s dvanácti zastaveními, které tvoří kameny s dřevěnými kříži. Hřbitov vlastní Českomoravská generální delegatura Řádu karmelitánů. Hrobka není památkově chráněná a je veřejnosti přístupná.
Seznam pohřbených
Na hřbitově bylo pochováno pět členů šlechtického rodu a čtyři karmelitáni.[pozn. 1]Friedrich Ferdinand z Dalbergu (1822–1908), jeho manželka Kunhuta z Vittinghoff-Schell (1827–1892) a jejich tři neprovdané dcery Helene (1857–1924), Sophie (1861–1937) a Theresia Maria (1866–1893) byli pohřbeni na starém hřbitově v Dačicích.[2]
Chronologicky podle data úmrtí
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[3] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Dalbergů, žlutě jsou vyznačeny manželky a další příbuzní. Červeně jsou zvýrazněni majitelé zámku Dačice. Rod Dalbergů, který pocházel ze středního Porýní, je doložen od 13. století.[4] Zde jsou však generace počítány teprve od Filipa Františka z Dalbergu (1635–1693), jehož synové založili dvě linie rodu.[5] Majitelé Dačic pocházeli ze starší linie (Dalberg zu Wallhausen). Dalbergové byli povýšeni do říšského panského stavu v roce 1653.[4][5] Po vymření rodu Osteinů Johannem Friedrichem Karlem v roce 1809 zdědili Dalbergové statky a panství Malešov, Roztěž u Kutné Hory a Dačice.[5] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.
Po-řadí
Gene-race
Jméno pohřbeného
Datum a místo narození
Otec
Datum a místo sňatku, choť
Pohřeb a uložení do hrobky
Poznámky
Datum a místo úmrtí
Matka
1.
7.
Friedrich Egbert (Bedřich Egbert) z Dalbergu[pozn. 2]
Hlava rodu (1908–1914). Komoří z Wormsu, c. k. komoří.[7] Majitel statku Dačice (1908–1914). Zemřel ve věku 51 let na degenerativní změny centrálního a periferního nervového systému a chronickou degeneraci srdečního svalu.[7][8][pozn. 3]
Kunigunde (Kunhuta) z Vittinghoff-Schell zu Schellenberg 1. 3. 1827 Tišnov – 29. 5. 1892 Vídeň
2.
Karolina Ludovika, roz. z Bernhausenu
1845
Josef z Raabu 1832–1882
Narodila se jí dcera:
Karolina (1874–1935; č. 4)
1924
3.
8.
Josef Dalberg
29. 4. 1906 Dačice
Friedrich Egbert z Dalbergu (č. 1)
Tělo bylo vykropeno 20. 10. 1929 v zámecké kapli. Na to byla rakev s ostatky uložena v hrobce v Kostelním Vydří. Slavnostní requiem se sloužilo 21. 10. ráno v patronátním kostele v Dačicích.[9]
Hlava rodu (1920–1929). Spolumajitel statku Dačice (1914–1929). V roce 1920 zdědil po smrti svého strýce Karla Heriberta z Dalbergu (1849–1920) všechen fideikomisní majetek, tedy majetek v Bavorsku.[8][10] Zemřel ve věku 23 let.
16. 10. 1929 Vídeň (sanatorium Hera)
Karoline z Raabu (č. 4)
4.
(7.)
Karoline, roz. z Raabu
9. 1. 1874 Brno
Josef z Raabu 1832–1882
26. 4. 1904 Vídeň: Friedrich Egbert z Dalbergu (č. 1)
Tělo bylo vykropeno 16. 11. 1935 v kostele sv. Vavřince v Dačicích. Na to byla rakev s ostatky uložena v hrobce v Kostelním Vydří. V den pohřbu se ráno sloužilo slavnostní requiem v patronátních kostelech v Dačicích a v Kostelním Vydří.[11]
Držitelka bronzové čestné medaile Červeného kříže (1915).[10] Spolumajitelka statku Dačice (1914–1935).
Narodily se jí následující děti:
1. Josef (1906–1929; č. 3)
2. Johannes (1909–1940; č. 5)
13. 11. 1935 Dačice
Ludovika z Bernhausenu (č. 2)
5.
8.
Johannes (Jan) Dalberg
21. 6. 1909 Dačice
Friedrich Egbert z Dalbergu (č. 1)
Tělo bylo vykropeno 25. 4. 1940 v zámecké kapli, poté znovu v kostele sv. Vavřince v Dačicích, odkud bylo pohřbeno do rodinné hrobky v Kostelním Vydří. Slavnostní requiem se sloužilo 26. 4. ráno v patronátním kostele v Dačicích.[12]
Hlava rodu (1929–1940), ultimus familiae. Majitel statku Dačice (1914–1940, do roku 1935 pouze spolumajitel), Friesenhausen a Erlasse.[pozn. 4] Zemřel v 31 letech na zánět pohrudnice.[13][pozn. 5]
21. 4. 1940 Dačice
Karoline Raab (č. 4)
Podle uložení
Hlavní – západní strana
Johannes z Dalbergu (č. 5)
Friedrich Egbert z Dalbergu (č. 1) a Josef z Dalbergu (č. 3)
Karoline, roz. z Raabu (č. 4)
HIC DIEM RESURRECTIONIS EXSPECTAT
JOANNES EVANG.
CAMERARIUS A WORMATIA
LIBER BARO DE DALBERG,
NATUS XXI. JUNII MCMIX,
MORTUS XXI. APRILIS MCMXL.
ULTIMUS GENTIS SUAE.
IN IMAGINE PERTRANSIT HOMO. PS. 38. 7.
HIC DIEM MAGNUM DOMINI EXSPECTAT
FRIDERICUS MARIA CAMERARIUS A WORMATIA, LIBER BARO DE DALBERG,
DOMINUS IN DATSCHITZ, KIRCHWIEDERN ETC.
NATUS XXIX. JANUARII MDCCCLXIII, DEFUNCTUS IX. MARTII MCMXIV.
HUNC SERVUM SUSTOLLE MARIA AD REGNI POLORUM
JUXTA TUAS AEDES REQUIESCERE QUI CUPIEBAT:
QUI SCAPULAS VIVENS PROTEXIT SIGNO SALUTIS,
SPLENDENTI IN COELIS SEMPER NUNC VESTE DONETUR.
SECUTUS EST EUM FILIUS SUUS PERDILECTUS
JOSEPHUS CAMERARIUS A WORMATIA, LIBER BARO DE DALBERG,
SUIS PARENTIBUS DATUS DIE 29. APRILIS 1906
AD AETERNITATEM REVOCATUS DIE 16. OCTOBRIS 1929.
„BEATI MISERICORDES, QUONIAM IPSI MISERICORDIAM CONSEQUENTUR“ (MATTH. 5. 7.).
CARITAS NUMQUAM EXCIDIT. I. COR. XIII. 8.
HIC DIEM RESURRECTIONIS EXSPECTAT
CAROLINA CAMERARIA A WORMATIA,
LIBERA DOMINA DE DALBERG, NATA DE RAAB,
POSSESSIONIS IN DAČICE, FRIESENHAUSEN,
ERLASEE SOCIA, NATA BRUNAE, DIE 9. JANUARII 1874
OBIIT DAČICII DIE 13. NOVEMBRIS 1935.
BEATI QUI LUGENT,
QUONIAM IPSI CONSOLABUNTUR. MATTH. V. 5.
FUIT IN VITA PIA FILIA, SOLLICITA CONIUX,
MATER SUMMAE BENEVOLENTIAE.
Severní strana
Karolina Ludovika, roz. z Bernhausenu (č. 2)
CAROLINA LUDOVICA
DE RAAB BERNHAUSEN
text pokračuje
Příbuzenské vztahy pohřbených
Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy Dalbergů. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Sedmá generace je na dvou řádcích. Zeleným orámováním je zvýrazněn Bedřich Karel Antonín z Ostein-Dalbergu (1787–1814), který v roce 1809 zdědil panství Dačice po Osteinech. Modře je zvýrazněna Marie Anna z Dalbergu (1891–1979), jíž vymřel rod Dalbergů po přeslici. Narodilo se jí sedm dětí, z nichž nejstarší syn Franz Karl princ zu Salm-Salm (1917–2011) zdědil v roce 1940 dačický velkostatek.[pozn. 6] Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen.
Marie Kunhuta von Vittinghoff gen. Schell zu Schellenberg 1827–1892
2. Karolina Ludovika Bernhausenu 1845–1924
Josef z Raabu 1832–1882
Ludwiga z Dalbergu 1847–1918
Jindřich Horneck z Weinheimu 1843–1896
Karl Heribert z Dalbergu 1849–1920
Maria Gabrielle Spiegel zum Diesenberg-Hanxleden 1854–1936
Marie z Dalbergu 1856–1925
Kurt Spiegel zum Diesenberg-Hanxleden 1852–1916
1. Bedřich Egbert z Dalbergu 1863–1914
4. Karoline z Raabu 1874–1935
Helene z Dalbergu 1857–1924
Eberhard z Degenfeld-Schonburgu 1844–1899
Karolína z Dalbergu 1851–1929
Sophie z Dalbergu 1861–1937
Terezie Marie z Dalbergu 1866–1893
Marie Josefína z Dalbergu 1884–1897
Marie Gabriela z Dalbergu 1889–1900
Maria Anna z Dalbergu 1891–1979
Franz Emanuel Salm-Salm zu Salm 1876–1964
3. Josef Maria Friedrich z Dalbergu 1906–1929
5. Johannes Evangelist z Dalbergu 1909–1940
Galerie
Čtyři hroby Dalbergů na západní straně
Hrob Karoliny z Raabu, roz. z Bernhausenu
Odkazy
Poznámky
↑Řád karmelitánů začal v Kostelním Vydří působit od roku 1908, kdy přišel z Rakouska na pozvání barona Friedricha Egberta Dalberga.[1]
↑Pokřtěn 30. ledna 1863 jako Friedrich August Egbert Karl Ludwig Hubert Georg Franz v. Sal. Gabriel.[6]
↑V matrice zemřelých je jako příčina úmrtí uvedeno německy Degenerative Veränderungen des centralen und
periferen Nervensystems, chronische Herzmuskelentartung.[7][8]
↑Po jeho smrti velkostatek v Dačicích a statky v Bavorsku zdědil Franz Karl Salm zu Salm (1917–2011), nejstarší syn Johannovy sestřenice Marie Anny, rozené Dalbergové (11. 3. 1891 – 22. 2. 1979).[13]
↑Bisová a Mikeš uvádějí, že zemřel podobně jako jeho bratr na degenerativní onemocnění srdce.[14]
↑Franz Karl bojoval za druhé světové války v řadách wehrmachtu, byl zraněn a nakonec na ruské frontě i zajat.[14] V roce 1945 byl jeho velkostatek se zámkem zestátněn na základě Benešových dekretů.
↑ abcMAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN80-204-1049-X. S. 56.
↑ abcJEŘÁBKOVÁ, Barbora. Předmanželská korespondence Friedricha Ferdinanda Dalberga a Kunigundy Dalbergové roz. Vittinhoff-Schellové. České Budějovice, 2013 [cit. 2024-09-30]. 65 s. Bakalářská. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Miroslav Novotný. s. 25. Dále jen Předmanželská korespondence Friedricha Ferdinanda Dalberga a Kunigundy Dalbergové roz. Vittinhoff-Schellové. Dostupné online.
↑Parte – Josef Dalberg [online]. Poštovní historie Dačic, 2019-02-04 [cit. 2024-10-01]. Dostupné online.