PROFILPELAJAR.COM

Horní náměstí
	Letecký pohled na olomoucké Horní náměstí.
Umístění
Stát	Česko
Město	Olomouc
Část obce	Olomouc
Poloha	49°35′37,68″ s. š., 17°15′4,68″ v. d.
Historie
Datum vzniku	poč. 13. století
Starší názvy	Masarykovo
Další údaje
Typ	náměstí
PSČ	779 00
Kód ulice	328308
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní náměstí je nejvýznamnější náměstí v Olomouci. Nachází se přímo v centru historického jádra města a je tak součástí olomoucké městské památkové rezervace.^[1] Nachází se na něm mimo jiné sloup Nejsvětější Trojice, který je zapsán na seznamu památek UNESCO. Jeho dominantou je renesanční radnice s orlojem, náměstí je také místem konání řady společenských, kulturních a prodejních akcí (Dny evropského dědictví, vánoční trhy).

Historie

Horní náměstí je považováno za pomyslný střed a centrum celého města. Jeho plocha je necelé 2 hektary.^[2] Náměstí vzniklo vysušením původní bažiny na začátku 13. století. První písemná zmínka je z roku 1261, kdy král Přemysl Otakar II. dal svolení k vybudování tržnice, na jejímž místě později vznikla radnice. V dobách středověku si zde bohatí měšťané a šlechtici budovali domy, díky čemuž význam náměstí rostl. V barokním období tam byl zbudován nejen sloup Nejsvětější Trojice s kaplí, ale i dvě cenné městské kašny (Caesarova, Herkulova).^[2] V 1. polovině 19. století byla do západní fronty náměstí postavena budova městského divadla v empírovém stylu, vybudována Křížová studna (zrušena v roce 1904) a severní strana osázena lipovým stromořadím. Koncem 19. století byl u radnice vztyčen pomník císaře Františka Josefa I. a ve výklenku radniční stěny osazena kašna. Pomník byl zbořen v roce 1919.^[2] V roce 1899 byla přes náměstí postavena tramvajová trať od hlavního nádraží na Novou ulici, která byla mimo náměstí přesunuta v roce 1954.^[3] V této době byly odstraněny i stromy, jejich výsadba již nebyla obnovena.^[4];

V době první republiky a těsně po druhé světové válce se náměstí jmenovalo Masarykovo, v letech 1955–1960 Stalinovo, do roku 1990 pak náměstí Míru.

Zatím poslední rekonstrukce náměstí proběhla v letech 1998–2001, kdy bylo náměstí předlážděno, osazeno novým mobiliářem (lavičky, osvětlení, koše), osazena nová Arionova kašna, před orlojem byl umístěn plastický model centra Olomouce. Tato rekonstrukce byla částí veřejnosti hodnocena s rozpaky, ale odborníci ji většinou přijali kladně.^[5]

Poloha

Horní náměstí je na jihovýchodě propojené s Dolním náměstím – druhým z hlavních náměstí v centru města. Ač se z názvů obou náměstí může zdát, že Horní náměstí je položené výše, opak je pravdou. Referenční bod Horního náměstí (Sloup Nejsvětější Trojice) leží v nadmořské výšce 217 m n. m., zatímco za referenční bod Dolního náměstí je považována Neptunova kašna, která leží v nadmořské výšce 220 m n. m. Do 50. let 20. století bylo Horní náměstí dopravně dostupné všemi linkami olomouckých tramvají.^[3]

Významné památky

Fotografie

Olomoucká radnice
Moravské divadlo na Horním náměstí
Sloup Nejsvětější Trojice
Historický obrázek sloupu Nejsvětější Trojice
Model centra města
Ariónova kašna

Odkazy

Reference

↑ Olomouc - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ZATLOUKAL, Pavel; BLÁHA, Josef. Horní náměstí v Olomouci. Olomouc: Muzeum umění, 1995. Dostupné online. ISBN 80-85227-20-7. S. 15, 23, 32, 35.
↑ ^a ^b DOPRAVNÍ PODNIK MĚSTA OLOMOUCE. Proč se tramvaje tak často potkávaly na Horním náměstí?. www.dpmo.cz [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné online.
↑ VRÁNOVÁ, Magda. Historik Tichák o stromech na Horním náměstí: Proč by se tam nemohly vrátit?. Olomoucký deník. 2019-02-06. Dostupné online [cit. 2024-02-15].
↑ Ocenění: Horní náměstí je NEJ stavbou Olomouce. Olomoucký deník [online]. 2009-02-08 [cit. 2018-05-04]. Dostupné online.

Literatura

ZATLOUKAL, Pavel; BLÁHA, Josef, aj. Horní náměstí v Olomouci. Olomouc: Muzeum umění, 1995. 140 s. Dostupné online. ISBN 80-85227-20-7.
SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska 3. díl (O/P). Praha: Academia, 2021. 620 s. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 158–167.