Nazvána je podle vesnice Hloubětín, který se stal součástí hlavního města Prahy v roce 1922 na základě zákona o Velké Praze. Ulice vznikla a byla pojmenována v roce 1930,[2][3] komunikace je ovšem mnohem starší a v menším rozsahu existovala už ve středověku. V době nacistické okupace v letech 1940–1945 se německy nazývala Tiefenbacher Straße.[4]
Podél celé ulice vede naučná stezka Prahy 14 a je na ní její druhé zastavení Hloubětínský zámeček a kostel sv. Jiří. Částí ulice prochází cyklistická stezka A26.
Budovy a instituce
Řazeno podle čísel orientačních od nejvyššího k nejnižším (od severu k jihu).
Plavecký a sportovní areál Hloubětín (PSA Hloubětín), Hloubětínská 80/32[6] byl dokončen v roce 1976 a nabízí tři bazény: sportovní, dětský a venkovní.
Budova školy čp. 78, Hloubětínská 78/26. V budově z let 1890–1891 sídlí Střední zahradnická škola a Střední odborné učiliště, s. r. o., (se sídlem Veleslavínská 282/45, Praha 6)[7] a Bezpečnostně právní akademie, s.r.o., střední škola.[8]
Základní škola, Praha 9 – Hloubětín, Hloubětínská 700, Hloubětínská 700/24.[9] Budova byla postavena v letech 1938–1941.
Usedlost čp. 20, Hloubětínská 17; kulturní památka. Kdysi Wagnerův statek, od roku 2007 hotel Bella.[10]
Usedlost čp. 17, Hloubětínská 13; kulturní památka. Kdysi Čtverákovský nebo Jelinkovský grunt.
Usedlost čp. 16, Hloubětínská 11; kulturní památka. Kdysi Brogovský grunt a Müllerův statek. V období socialismu zde bývala Mototechna "U Maškové".
Volnočasové centrum H55, Hloubětínská čp. 1138/5. Pozemek se začal upravovat ke konci roku 2017, poté začala výstavba.[11] V prosinci 2019 bylo komunitní centrum otevřeno pro veřejnost. V komplexu je kavárna s 50 místy, společenský sál s kapacitou 100 míst, 2 klubovny (ateliéry) a od 9. března 2020 pobočka městské knihovny s kapacitou přibližně 14000 svazků.[12]
Zámek Hloubětín, Hloubětínská čp. 13/3; kulturní památka. Stavba v novogotickém stylu z přelomu 19. a 20. století je majetkem židovské obce, byla pronajatá zdravotnickému zařízení a v roce 2005 byl v komplexu zřízen první babybox v Česku, který zůstal v provozu do roku 2019. Za dobu téměř 15 let jeho fungování v Hloubětíně se podařilo zachránit 28 dětí.[13]
↑Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2018-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-09.
↑LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN80-85983-24-9. S. 204.
↑ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav; JANÁČEK, Josef; LÍM, Václav. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška: názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hlavního města Prahy, jejich změny a výklad. Praha: Orbis, 1958. 538 s. S. 128.
↑JÍŠOVÁ, Kateřina; LAŠŤOVKA, Marek; LAŠŤOVKOVÁ, Barbora; TŘIKAČ, Josef. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 3. díl. Dolní Břežany: Scriptorium, 2012. 320 s. ISBN978-80-87271-50-6. S. 304.
↑Komunitní centrum H55 - MČ Praha 14 [online]. Městská část Praha 14 [cit. 2020-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29.
↑ Vůbec první babybox mění »bydliště«. Z Hloubětína ho přestěhovali do Vinohrad. www.blesk.cz [online]. Blesk.cz, 2019-12-06 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online.
Literatura
LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN80-85983-24-9. S. 204.
ŠMÍD, Jaroslav, a kol. Praha 14 v zrcadle času. Praha: Městský úřad Městské části Praha 14, 1998. ISBN80-238-3204-2. S. 192.