Oltář je výjimečný tím, že sestává ze dvou párů pohyblivých křídel, na kterých umělci zobrazili celkem čtyřicet osm scén. Každé z křídel nese na jedné straně šest maleb. Scény jsou tematicky rozděleny do tří okruhů. Při obvyklém otevření oltářních křídel je dvanáct výjevů ze života svaté Alžběty. V době půstu před Velikonocemi se první pár křídel zavře a zobrazí se čtyřiadvacet výjevů pašijového cyklu. Zbývajících dvanáct výjevů zobrazuje scény ze života Panny Marie, resp. adventní cyklus. Při úplném otevření křídel divák vidí oltářní skříň, kde pod mimořádně jemně vyprofilovanými baldachýny stojí plastika Panny Marie mezi dvěma svatými Alžbětami (patronkou kostela, po levé straně Panny Marie, a Alžbětou, matkou sv. Jana Křtitele). Takový typ původního oltáře s trojitou kompozicí cyklů na dvou párech křídel se zachoval jako jediný v Evropě.[1]
Scéna Rozloučení s manželem
Umělecky nejhodnotnějším cyklem oltáře jsou výjevy ze života svaté Alžběty. Byly vyhotoveny v 70. letech 15. století a vzhledem k významným kvalitativním a stylovým rozdílům se předpokládá, že jsou dílem několika mistrů, jejichž výtvarný projev svědčí o vlivu nizozemské umělecké školy 15. století. Výsledná díla svým estetickým procítěním svědčí o síle alžbětinského kultu v Košicích. Scény z jejího života zaobrazili na vnitřní straně oltářních křídel. Sedm maleb z dvanácti zachycuje scény ze života světice, tři malby zachycují výjevy z legend o svaté Alžbětě a dvě scény zobrazují její charitativní činnost.
Obětování Ježíše v chrámu a očišťování Panny Marie
Vraždění neviňátek
Útěk do Egypta
Dvanáctiletý Ježíš mezi učenci
Smrt Panny Marie
Uprostřed oltářní skříně, v arše, se nacházejí tři polychromované sochy. První zleva je svatá Alžběta s knihou v ruce, uprostřed Madonna s dítětem a následně svatá Alžběta Uherská, držící lžíci a misku v rukách. Pod sochami je dekorativní vlys s reliéfem pěti moudrých a pěti pošetilých panen. Bohatě zlacený předěl nese reliéf polopostavy Kalvárie s mučeným Kristem uprostřed. Nástavec oltáře je neogotický z konce 19. století.
Oltář rekonstruoval v roce 1847 Ernest Seitz, pozdější restaurace proběhla za velké rekonstrukce Dómu v letech 1890-1896. Za první republiky byl restaurován v roce 1927Františkem Ženíškem. Za druhé světové války byl nešetrným deponováním značně poškozen a v roce 1947 restaurován Petrem Kernelem, v letech 1950-1964 profesorem K. Veselým a bratry Kotrbovci. Naposledy prošel oltář důslednou rekonstrukcí v letech 1986 - 1992, provedenou Marií Spoločníkovou.[3]
