Na počátku osmdesátých let 20. století se mohl severoamerický videoherní průmysl měřit s hračkářským či filmovým, společnost Atari zde vydávala hry s miliónovými prodeji. Ale již v 1983 byl trh v severní Americe přesycen podprůměrnými hrami a herní společnosti krachovaly a zanikaly, trh s herními konzolemi na krátkou dobu skončil. Herní průmysl se přesunul do oblasti domácích počítačů a během desetiletí se objevily hry také pro osobní počítače.[1]
Dekáda přinesla rozvoj herních žánrů, rozšířila se nabídka her na trhu a rostla i jejich popularita. Došlo také k zásadní změně na herním trhu, kde se opět objevily produkty nezávislých vývojářů.[2]
V druhé polovině desetiletí se na trhu objevila řada herních konzolí, většinou s 8bitovou architekturou. Rozšířené v západní Evropě byly konzole Nintendo Entertainment System (NES), které se objevily v Německu v roce 1986 a Sega Master System, které byly na trhu od roku 1987. Obě konzole s sebou přinesly vlastní série her a nové postavy. Nejstarší zařízení s 16bitovou technologií ( 4. generace) se objevila v roce 1987.
Začátkem desetiletí byly ještě rozšířeny starší konzole, především Atari 2600 .
2. generace
Coleco Vision (1982 v USA, 1983 v Evropě jako CBS ColecoVision)
V USA i zemích západní Evropy se stal populárním Commodore 64. V prodeji byl od roku 1982, měl programovatelné prostředí v BASICu i pokročilou grafiku a zvuk. V Anglii se přibližně ve stejnou dobu objevil na trhu počítač ZX Spectrum.Záhy se stal populárním domácím herním počítačem v Evropě a časem i v zemích východního bloku.
Pro domácí počítače se stal osobní počítač konkurenční platformou s vydáním PC/AT firmou IBM v roce 1984. Nový EGA displej, podporující šestnáct barev dosáhl kvality srovnatelné s Commodore 64.
Jednoduchá čtyřbarevná CGA grafika předešlých modelů nebyla schopna konkurovat C64 nebo Apple II. V osmdesátých letech 20. století se hrály hry na počítačích s operačním systémMS-DOS. Hry pro operační systém MS-Windows se staly populárními až s vydáním OS verze 3 od roku 1990.
V roce 1984 byla vydána hra Elite, vytvořená Davidem Brabenem a Ianem Bellem, která zavedla moderní 3D grafiku a šest stupňů volnosti (tři posuvy, tři rotace) v přesvědčivém vektorovém světě. Hra byla napsána pro mikropočítač BBC Micro a Acorn Electron. Její úspěšnost však způsobila portování pro všechny populární formáty včetně Nintendo systému.[3] V roce 1987 LucasArts přišli se hrou Maniac Mansion vytvořenou ve skriptovacím jazyku SCUMM, který nabízel interface point-and-click (ukaž a klikni) pro myš. Interface začala používat společnost Sierra Entertainment a další pro vývoj svých her (adventury, strategie).
V roce 1988 dala Sega na trh 16bitovou konzoli Mega Drive (v USA byla prodávaná pod názvem Genesis), ale úspěch zaznamenala pouze na evropském a asijském trhu.
S příchodem internetu se začaly objevovat i první online hry. První, kdy proti sobě hráli dva hráči byla hra MUD1, která byla hraná již v roce 1980 na ARPANETu.[4] Od poloviny dekády přišly na trh první online akční a strategické hry pro dva s použitím modemu.
Hlavní vývojáři
Scott Adams (dobrodružné hry, textovky – např. Voodoo Castle, The Count, Strange Odyssey …)
Dona Bailey, programátorka her, jedna z mála žen, které se tomuto oboru věnovaly již v tomto desetiletí[5]
Mnoho her bylo vydáváno velkými vydavateli (jednotliví vývojáři ustoupili do pozadí), rozsáhlé hry vznikaly ve větších týmech.
Mezi významné společnosti, které dominovaly v oblasti herních konzolí patří Nintendo a Sega. Na trhu domácích počítačů převládala společnost Commodore s modely C64 a Amiga. Hry pro osobní počítače ( operační systém DOS) se na trh dostávaly pomalu, s ohledem na vysoké pořizovací náklady PC a zpočátku byly omezením i hardwarové vlastnosti. Standard EGA neexistoval až do roku 1984 a zvukovými kartami byly vybaveny osobní počítače později.
Hry desetiletí
V osmdesátých letech existovaly již herní žánry známé i v současnosti. Stále byly velmi rozšířené jednoduché hry, jako jsou střílečky, akční hry, sportovní a závodní hry, adventury a rozsáhlejší simulace. Mnohé klasiky z tohoto desetiletí patří mezi populární retro hry.
Frogger (1981), původně pro herní automat (Konami), pro herní konzoli Atari (společnost Parker Bros), později upravená na kazetě (firma Starpath)
Q*bert (1982)
Pole Position (1982), úspěšná a první moderní závodní hra, nejdříve pro herní automaty (distribuce Namco v Japonsku a v USA firma Atari), zobrazovaly se závody formulí z pohledu kamery, která byla umístěna za hráčovým automobilem – tento styl se používal i později v mnoha závodních hrách. Také zobrazování billboardů s reklamami a stromů ve hře po stranách vozovky bylo ve své době přelomové. Perspektiva byla simulována dvourozměrnými sprity, u kterých se měnila jejich velikost a tím se předmět přibližoval směrem k hráči. Tato technologie byla používána v počítačových hrách asi dvacet let. Lze se s ní setkat u dalších závodních her (například Lotus) nebo i ve 3D hrách typu Wolfenstein 3D a Doom.[5]
Track & Field (1983), designována pro NES a vyráběná firmou Nintendo až do roku 2003, pro tuto konzoli vzniklo více než sedm set licencovaných a řada her bez licence[6]
Space Panic (1980), první plošinovka, resp. předchůdce plošinovek
3D Monster Maze (1981), první 3D hra pro domácí počítače
Moon Patrol (1982), první hra s paralaxním rolováním
Dragon's Lair (1983), první známá hra na laserdiscu
Ant Attack (1983), první izometrická hra, možnost vybrat si pohlaví
I, Robot (1983), první komerční hra používající k vykreslení 3D objektů plné 3D polygony a ploché stínování
Karate Champ (1984), první bojová hra s bočním pohledem
Little Computer People (1985), hráči komunikovali s mužem v domě, hra neměla jasný cíl, ale byla zásadním předchůdcem žánru simulací[7]
Out Run (1986), první hra se zpětnou vazbou
Datová média
Významná začínala být také záznamová datová média. Počítače již většinou používaly k ukládání a přenosu dat disketové mechaniky na rozdíl od konzolí. 5,25" disketa byla typické paměťové médium pro C64, cartridge a kompaktní kazety byly obvyklými datovými nosiči pro domácí počítače. Ke konci dekády byly běžné 3,5" diskety (pro Amigu a částečně pro PC). Hra byla často distribuována na několika disketách.
Československo
Herní automaty
V předrevolučním Československu byly herním prostředím maringotky s herními automaty, které cestovaly po republice s cirkusy, ale i samostatně. Na automatech se hrál Pinball a další arkádové klasiky, od 2D stříleček až po již zastaralý Pong. Kamenné herny v té době neexistovaly. Nedostatek domácí herní techniky způsobil, že „maringotková herní kultura“, která vznikla na počátku osmdesátých let se udržela i nějaký čas po sametové revoluci.[8]
Videohry na počítačích
Mezi herní počítače dostupné v ČSSR patřily modely Sinclair ZX Spectrum, osmibitové Atari a slovenský počítač PMD 85 nebo český IQ 151. Mezi soukromými uživateli byly rozšířeny první dva typy počítačů. Počítače československé výroby byly zastoupeny ve školách a počítačových klubech. Vznikla na nich řada tuzemských her (např. Člověče nezlob se, Klaun, Tyranosaurus REX …).[9]
Do roku 1989 se počítače dovážely v omezeném množství, ale i tak kolem roku 1985 zde existovala aktivní scéna osob, kteří se sdružovali do klubů (v rámci socialistických organizací jako byl například Svazarm). V druhé polovině desetiletí se dostávaly osobní počítače i do domácností a s rozšířením technického vybavení rostla i popularita komerčních počítačových her, dovážených ze západních zemí. Uživatelé je získávali prostřednictvím systému, který byl založen na síti kontaktů. I zde se v této době našli uživatelé, kteří programovali vlastní hry různé úrovně.[10]
↑ŠVELCH, Jaroslav. Osmibitové „poblouznění“: Počátky kultury počítačových her v Československu [online]. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2013 [cit. 2022-04-30]. Dostupné online.
.jpg)
.jpg)
