Video s vysokým rozlišením neboli HDV (z angličtiny High Definition Video) označuje formát záznamu videa s vysokým rozlišením. Tento formát vznikl roku 2003 v reakci na zvýšenou poptávku po HD videích a navázal na do té doby používaný standardní formát DV (z angličtiny Digital video).[1][2]
Specifikace
Technologie HDV umožňuje nahrávání videa ve vysokém rozlišení na kazety formátu DV pomocí komprese MPEG-2. Maximální datový tok tedy musel zůstat stejný, 25 Mbit/sec.[3]
HDV se od DV videa liší zejména rozlišením. Rozlišení DV videa je 720×576 obrazových bodů v normě PAL, zatímco rozlišení HDV je značně vyšší. HDV vychází z nově definovaných standardů vysokého rozlišení a může být zaznamenáno ve dvou formátech, konkrétně 720p a 1080i. Prvně jmenovaný formát je progresivní (720p nebo HD1) a umožňuje zaznamenat 25, 29.97, 50 a 59.94 snímků za vteřinu (25p, 30p, 50p, 60p), druhý je prokládaný (1080i nebo HD2) a umožňuje použít 50 nebo 59.94 půlsnímků za vteřinu (50i a 60i). Výjimečně se můžeme setkat i s progresivním formátem 1080p.[3][4] Formát HD1 je používán zejména v kamerách JVC, kdežto HD2 najdeme především v kamerách Canon a Sony.[5]
Dalším rozdílem mezi HDV a DV je také poměr stran, který je u HDV vždy 16:9, oproti DV, kde je 4:3 nebo 16:9. Zvuk se na HDV zaznamenává pomocí komprese MPEG-1 Layer 2 s datovým tokem 384 kbit/s, na rozdíl od formátu DV, kde je zvuk nekomprimovaný.[5] Oba formáty HDV využívají schéma podvzorkování v poměru 4:2:0.[3][4]
Název formátu
HDV 720p
HDV 1080i
Médium
DV a/nebo Mini DV kazeta
Video
Poměr stran
16x9
Rozlišení
1280 × 720
1440 × 1080
Prokládání
progresivní
prokládané
progresivní
Snímková frekvence
720/60p, 720/50p, 720/30p, 720/25p, 720/24p,
1080/60i, 1080/50i
1080/30p,1080/25p, 1080/24p
Komprese videa
MPEG2 Video
MPEG2 Video
Barevný formát
4:2:0
Kvantizace
8 bitů
Přenosová rychlost
~18.3 Mbit/s
~25 Mbit/s
Zvuk
Komprese zvuku
MPEG-1 Audio Layer II
Vzorkovací frekvence
48 kHz
Kvantizace
16 bitů
Přenosová rychlost
384 kbit/s
Audio mód
Stereo
Systém
Formát
MPEG2 Systems
Historie
Videokamera Canon XLH1 HD
S nápadem vytvořit jednotný, finančně dostupný, formát s vyšším rozlišením přišli na začátku 21. století firmy Victor Company of Japan (JVC), Sony, Canon a Sharp. 30. září 2003 oznámili, že technické parametry, které umožňují nahrávání videa ve vysokém rozlišení na DV kazety byly zavedeny pod názvem HDV formát.[1] Konkrétní parametry zveřejnili firmy už v červenci 2003 a získali podporu dalších firem, s kterými poté utvořili konsorcium výrobců HDV.[6] Patřili mezi ně například společnosti Adobe Systems Incorporated, Canopus Co., Ltd., KDDI R&D Laboratories, Sony Pictures Digital Networks nebo Ulead Systems, Inc. Následně firmy postupně zaváděly prvky podporující HDV formát do svých produktů, aby umožnili zákazníkům plynulý přechod k novému formátu.[1] Většina videokamer tedy umožňovala používat jak formát DV, tak HDV.[5]
První HDV videokameru zveřejnila společnost JVC už v roce 2003. Jednalo se o GR-HD1. Nedlouho poté přišla se svou videokamerou HDR-FX1 firma Sony, a to v roce 2004. Rok na to představila svou HDV videokameru i firma Canon. Tou byla Canon XL H1. Produkce HDV videokamer definitivně skončila v roce 2010.[4]
