Hieroklés z Alexandrie

Hieroklés z Alexandrie
Narození4. století
Úmrtí5. století
Povolánífilozof a spisovatel
Tématafilozofie
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hieroklés z Alexandrie byl řecký neoplatónský filosof a spisovatel. Žil a působil kolem roku 430.

Život a dílo

Hieroklés studoval v Athénách a jeho mistrem byl Plútarchos z Athén (pozor, nezaměňovat s historikem Plútarchem z Chaironeie). Nakonec se vrátil do rodné Alexandrie, kde vyučoval. Zdá se, že v pozdější době byl z Alexandrie vyhnán, a tak musel odejít do Konstantinopole. Ale i v hlavním městě Římské říše byl za své náboženské a filosofické smýšlení utlačován a nakonec i uvržen do vězení.

Hieroklétova jediné kompletní dílo, které se dochovalo do současnosti, jsou zápisky k Pythagorovu dílu Chrysa Epe. Ve středověku a v renesanci Hieroklés z Alexandrie požíval velké vážnosti, o čemž svědčí množství jeho děl přeložených do mnoha evropských jazyků. Hieroklés odsuzoval astrologický fatalismus na základě názoru, že astrologie se opírá o iracionálno spíše než o věštby a boží prozřetelnost. Ze stejného důvodu odsuzoval různé okultní a magické praktiky, protože mají tendenci nahrazovat harmonický božský řád.[1]

Ačkoliv ve svých dochovaných dílech se o křesťanství nikdy nezmiňuje, jeho texty směřují ke smíření mezi tradičním řeckým náboženstvím a křesťanskou vírou, se kterou se Hieroklés mohl blíže poznat v Konstantinopoli.

Kompilovaná sbírka více než 260 antických vtipů od Hierokléa a Filágria nemá s osobou a dílem Hierokléa z Alexandrie žádnou souvislost. Rovněž částečně dochované dílo Prvky Etiky, které uchránil pozdější spisovatel a kompilátor Ioánnes Stobaíos pochází od stejnojmenného stoického filosofa Hierokléa, který byl současníkem Epiktéta a který byl ztotožněn s latinským „Hierocles Stoicus vir sanctus et gravis“ římského autora Aula Gellia.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hierocles of Alexandria na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Hierocles. Internet Encyclopedia of Philosophy [online]. [2004] [cit. 24.10.2023]. Dostupné online. ISSN 2161-0002. 

Literatura, chronologicky

  • This article incorporates text from the Encyclopædia Britannica Eleventh Edition, a publication now in the public domain.
  • A. Elter, Zu Hierokles dem Neuplatoniker, in: RheinMus 65, 1910, 175–199.
  • K. Praechter, Schulen u. Richtungen im Neuplatonismus, Genethl. f. Carl Robert, 1911, 141 ff.
  • Ders., Christl.-neuplat. Beziehungen, in: ByZ 21, 1912, 1ff.
  • F. Heinemann, Ammonius Sakkas u. der Ursprung des Neuplatonismus, in: Hermes 61, 1921, 1–27.
  • Hermann Langerbeck, The Philosophy of Ammonius Saccas, in: JHS 77, 1957, 67–74.
  • Hermann Langerbeck, RGG III, 1959, 314 f.
  • Friedrich Wilhelm Köhler, Textgeschichte von Hierokles' Kommentar zum Carmen aureum der Pythagoreer (Diss.Mainz), 1965.
  • Willy Theiler, Ammonius, der Lehrer des Origines, in: Forschg. z. Neuplatonismus, Berlin 1966, 1–45.
  • Theo Kobusch, Stud. z. Philos. d. H. von Alexandrien: Unters. z. christl. Neuplatonismus (Diss. Gießen), 1972, München 1976.
  • NoeI Aujoulat, Sur la vie et les oeuvres de Hierocles, problèmes de chronologie, in: Pallas, Études sur l'antiquite 23, Toulouse 1976, 19–30.
  • Irmgard Hannemann-Haller, Plotins Schrift III.1 über das Schicksal. Quellen und Entwicklung seiner Schicksalslehre, (Diss. Bern), 1977.
  • Ilsetraut Hadot, Le Problème du néoplatonisme alexandrin. Hierocles et Semplicius. Études augustiniennes, Paris 1978 (m. Bibliogr.).
  • Hermann S. Schibli, Hierocles of Alexandria, Oxford 2002 (Standardwerk, mit englischer, kommentierter Übersetzung der Werke).

Související články

Externí odkazy