Kryolit
Obecné
Systematický název	Hexafluorohlinitan sodný
Triviální název	Kryolit
Anglický název	Sodium hexafluoroaluminate
Německý název	Natriumhexafluoraluminat
Sumární vzorec	Na3[AlF6]
Vzhled	Bílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	13775-53-6
Vlastnosti
Molární hmotnost	209,941 g/mol
Teplota tání	1 000 °C
Hustota	2,97 g/cm3 (20 °C)
Index lomu	1,338 5 (hrana a) 1,338 9 (hrana b) 1,339 6 (hrana c)
Tvrdost	2,5
Rozpustnost ve vodě	0,03 g/100 g (0 °C) 0,034 g/100 g (15 °C) 0,04 g/100 g (20 °C) 0,06 g/100 g (50 °C) 0,1 g/100 g (80 °C) 0,14 g/100 g (100 °C)
Struktura
Krystalová struktura	jednoklonná
Hrana krystalové mřížky	a= 540 pm b= 560 pm c= 777,6 pm
Koordinační geometrie	oktaedrická
Termodynamické vlastnosti
Izobarické měrné teplo cp	1,059 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 GHS08 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R20/22, R48/23/25, R51/53
S-věty	S1/2, S22, S37, S45, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hexafluorohlinitan sodný (triviální název kryolit), Na₃[AlF₆] je bílá krystalická látka, téměř nerozpustná ve vodě. Je používán především jako tavidlo pro snížení teploty tání bauxitu (výhodné pro výrobu hliníku elektrolýzou), také jako přísada pro výrobu skloionomerního cementu v zubním lékařství. V přírodě se vyskytuje jako minerál kryolit, který krystalizuje v jednoklonné soustavě. Má zrnité agregáty. Je to čirý, někdy i bílý minerál. Má skelný lesk, tvrdost 2,5. Vzniká v pegmatitech. Je původní surovinou hliníku. Těží se hlavně v Grónsku.

Většina kryolitu se vyrábí reakcí oxidu hlinitého s kyselinou fluorovodíkovou a hydroxidem sodným nebo s kyselinou hexafluorokřemičitou:^[2]

6 NaOH + Al₂O₃ + 12 HF → 2 Na₃AlF₆ + 9 H₂O

Hlavní využití syntetického kryolitu je jako tavidlo při elektrolytické výrobě hliníku z bauxitu. Využívá se také jako pesticid, bělidlo pro smalty a při zakalování skla.^[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium hexafluoroaluminate na anglické Wikipedii.

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hexafluorohlinitan sodný na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.