PROFILPELAJAR.COM

Herbert z Cherbury
Herbert z Cherbury
Narození	3. března 1583; Eyton on Severn
Úmrtí	20. srpna 1648 (ve věku 65 let) nebo 5. srpna 1648 (ve věku 65 let); Londýn
Místo pohřbení	St Giles in the Fields
Alma mater	Univerzitní kolej
Povolání	filozof, básník, diplomat, historik, voják, politik a spisovatel
Choť	Mary Herbert
Děti	Richard Herbert, 2nd Baron Herbert of Chirbury; unknown Herbert; unknown Herbert; unknown daughter Herbert; unknown daughter Herbert
Rodiče	Richard Herbert, Lord of Cherbury a Magdalen Herbert
Příbuzní	Henry Herbert a George Herbert (sourozenci); Florentia Herbert, Thomas Herbert, Mary Herbert, Magdalen Morley, Frances Herbert, Arabel Herbert, Alice Herbert, John Herbert, Edward Herbert, 3rd Baron Herbert of Chirbury, Catherine Herbert a Henry Herbert, 4th Baron Herbert of Chirbury (vnoučata)
Funkce	poslanec anglického parlamentu; Member of the 1601 Parliament; Member of the 1604-11 Parliament
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Herbert z Cherbury (3. března 1583, Montgomery - 20. srpen 1648, Londýn) byl velšsko-anglický voják, diplomat, historik, básník a filozof, zakladatel deismu^[3].

Život a názory

Byl starším bratrem básníka George Herberta. Vystudoval Oxfordskou univerzitu. Byl anglickým velvyslancem ve Francii, za své diplomatické služby byl povýšen do šlechtického stavu (1624, 1629). Své klíčové dílo, knihu O pravdě (De Veritate), vydal v Paříži roku 1624.^[4] Až po jeho smrti bylo v roce 1663^[5] publikováno dílo O náboženství národů (De religione gentilium), jeden z prvních pokusů o srovnávací religionistiku.^[6]

Proti víře podložené církevní autoritou stavěl rozum, který je společný všem lidem, a přirozené náboženství, které se na něm zakládá. Herbert odlišuje pravdivé od pravděpodobného, možného a falešného, jakož i od zjeveného. Nejvyšší normou pravdivosti jsou bezprostředně zřejmé "notitiae communes" (společné pojmy). Pět článků víry přirozeného náboženství zní:

Existuje nejvyšší bytost.
Je třeba ji vzývat.
Nejdůležitější část tohoto uctívání tvoří ctnost spojená se zbožností.
Člověk musí litovat svých hříchů a zbavovat se jejich.
Dobré a špatné bude na tomto i onom světě odměněno a potrestáno.

To, co překračuje těchto pět článků, je výmyslem kněží toužících po moci a nepřispívá k pravdivému uctívání Boha, věřil Herbert.

Katolická církev zařadila na Index zakázaných knih dvě práce Herberta z Cherbury: spis O pravdě (De veritate) dekretem ze dne 19. září 1633 a spis O náboženství národů (De religione gentilium) dekretem ze dne 19. července 1707.^[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herbert zo Cherbury na slovenské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Kindred Britain.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r Darryl Roger Lundy: The Peerage.
↑ Edward Herbert of Cherbury (1583–1648).
↑ Edward Herbert, 1st Baron Herbert | British philosopher [online]. [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.
↑ RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2001. 383 s. Dějiny filosofie; sv. 8. ISBN 80-7298-039-4. [Viz str. 262.]
↑ BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie. 6, Evropská filosofie XVII. a XVIII. století. [Praha]: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1996. 258 s. Vokno. ISBN 80-85239-31-0. [Viz str. 82.]
↑ Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 123.]

Literatura

BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie. 6, Evropská filosofie XVII. a XVIII. století. [Praha]: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1996. 258 s. Vokno.ISBN 80-85239-31-0. [Viz str. 81–82.]
Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 11. díl. V Praze: J. Otto, 1897. 1066 s. [Viz str. 146–147.]
RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2001. 383 s. Dějiny filosofie; sv. 8. ISBN 80-7298-039-4. [Kapitola „Herbert z Cherbury" je na str. 261–265.]