Hawitta je označení používané na Maledivách pro uměle vytvořené kopce (stúpy), které jsou datovány do předislámského období.^[1] Původně byly tyto stavby obklopeny vnějšími opěrnými zdmi z pečlivě opracovaných kamenných desek, které byly v dřívějších dobách navíc zdobeny reliéfy. Vnitřní prostor těchto staveb byl vyplněn směsí různých materiálů, jako je vápenec, písek, neopracované korálové bloky nebo stavební materiál ze starších staveb. Jako první informaci o těchto stavbách do západního světa přinesl H. C. P. Bell, který v roce 1922 zahájil na Maledivách první archeologický výzkum.^[2]

Během islamizace byly všechny dřívější sakrální stavby zničeny a většina vnějších konstrukcí byla odvezena jako stavební materiál. Podobný náboženský fanatismus projevovali i buddhisté přibližně o 600 let dříve. Teprve kolem roku 1980 byl takový vandalismus oficiálně zákonem zakázán.

Základy některých z těchto raných staveb byly použity i pro nejstarší mešity na Maledivách, například pro mešity v Male a Nilandu.^[3] Proto nejsou tyto mešity orientovány směrem k Mekce, jak předepisuje islámská tradice, ale přesně ve směru sever-jih a východ-západ.

Maledivy v letech 1982 až 1984 několikrát navštívil Thor Heyerdahl. První moderní archeologické vykopávky zde proběhli pod vedením norského archeologa Arneho Skjølsvolda. Pod na povrchu zdevastovanými a vyrabovanými kamenitými pahorky byly odkryty zachovalé obvodové zdi hawitt. Pomocí radiokarbonové metody bylo prokázáno, že tyto stavby vznikly kolem roku 500 n. l., ale výplňový materiál obsahoval i fragmenty opracovaných kamenů ze starší doby. Před buddhistickými hawittami z období kolem roku 500, které byly pouze omítnuté vápencem, tak musely existovat stavby s mnohem jemnější kamenickou výzdobou. Tyto starší stavby zůstávají nedatované, ale jejich pozůstatky byly nalezeny v naplaveninách.^[3] Heyerdahl ve své práci tvrdí, že šlo o stupňovité pyramidy podobné zikkuratům, na jejichž vrcholu mohl stát chrám nebo svatyně. Tuto teorii podporují i místní legendy o devíti platformách s "domem" na vrcholu.

Archeologický materiál shromážděný Heyerdahlem, Skjølsvoldem a jeho žákem Johansenem dokumentuje existenci buddhistických stúp z předislámské éry, což již dříve předpokládal Bell. Nalezeny byly také indicie o dřívějších hinduistických kultovních místech na stejných lokalitách, stejně jako o důkazy o ještě starších rituálech spojených s uctíváním slunce.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hawitta na německé Wikipedii.

• H. C. P. Bell: Excerpta Máldiviana. Journal of the Ceylon Branch of the Royal Asiatic Society. Colombo 1922–1935. (Reprint: New Delhi 1998, ISBN 81-206-1221-3)