HMS Swordfish (1916)

	HMS Swordfish
Základní údaje
Typ	ponorka
Objednána	srpen 1913
Zahájení stavby	únor 1914
Spuštěna na vodu	18. března 1916
Uvedena do služby	duben 1916
Osud	vyřazena
Předchůdce	HMS Nautilus
Takticko-technická data
Výtlak	932 t (na hladině); 1105 t (pod hladinou)
Délka	70,5 m (celková)
Šířka	7 m
Ponor	4,5 m
Pohon	1 kotel, 2 turbíny, 2 elektromotory; 2 lodní šrouby; 4000 a 1400 hp
Palivo	topný olej
Rychlost	18 (na hladině); 10 uzlů (pod hladinou)
Dosah	3000 nám. mil při 8,5 uzlech (na hladině)
Posádka	18
Výzbroj	2× 533mm torpédomet (2 torpéda); 4× 457mm torpédomet (8 torpéd); 2× 76mm kanón (2×1)
Ostatní	operační hloubka ponoru 30 m

HMS Swordfish byla experimentální diesel-elektrická ponorka Britského královského námořnictva. Rozestavěna byla roku 1914 a do služby byla přijata roku 1916. Zejména byla využita pro zkoušky turbínového pohonu. Získané zkušenosti byly využity u ponorek třídy K. V roce 1917 byla přestavěna na protiponorkovou hlídkovou loď. Roku 1922 byla prodána do šrotu.^[1]

Stavba

Stavba ponorky Swordfish byla, po neúspěchu ponorky HMS Nautilus, dalším pokusem britské admirality o získání ponorky dosahující dvacetiuzlové rychlosti na hladině. Tentokrát byl vybrán návrh britské loděnice Scotts Shipbuilding and Engineering Company (Scotts) v Greenocku z roku 1912. Loděnice Scotts v oblasti ponorek úzce spolupracovala s italskou loděnicí FIAT-San Giorgio, takže využila upravený návrh italského ponorkového konstruktéra Cesare Laurentiho. Ponorka Swordfish byla objednána v srpnu 1913. Stavba byla zahájena v únoru 1914 v loděnici Scotts v Greenocku. Na vodu byla spuštěna 18. března 1916. Ještě nedokončená byla v dubnu 1916 přijata do služby a přejmenována na HMS S1.^[1]

Konstrukce

Konstrukce využívala řešení ponorek typu Laurenti, například částečně dvouplášťový trup (na 75% jeho délky) s velkým množstvím vodotěsných přepážek. Výzbroj tvořily dva příďové 533mm torpédomety se zásobou dvou torpéd a čtyři 457mm torpédomety se zásobou osmi torpéd, umístěné po dvou na bocích trupu. Doplňovaly je dva 76mm kanóny. Kanóny se nacházely před a za velitelskou věží. V běžném provozu se nacházely pod vodotěsnými kryty. Pohonný systém tvořil jeden kotel Yarrow a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 4000 hp pro plavbu na hladině. Spaliny odváděl jeden skládací komín. Jeho složení trvalo přibližně 1,5 minuty. Pod hladinou ponorku ponáhěly dva elektromotory o výkonu 1400 hp. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala osmnáct uzlů na hladině a deset uzlů pod hladinou. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 8,5 uzlu na hladině.^[1] Operační hloubka ponoru byla 30 m.^[2]

Služba

Ponorka Swordfish byla formálně ve službě od dubna 1916, ale zcela dokončena byla až v červenci 1916. Poté strávila pět měsíců zkouškami, které mimo jiné prokázaly problémy se stabilitou. Po jejich skončení byla v lednu 1917 deaktivována. V červnu 1917 bylo rozhodnuto o přestavbě ponorky na hladinovou protiponorkovou hlídkovou loď. V červenci bylo plavidlu vráceno jméno Swordfish. Plavidlo bylo mimo jiné vybaveno horní palubou s velitelským můstkem a pevným komínem. Výzbroj představovaly dva 76mm kanóny a vrhače hlubinných pum. Upravené plavidlo se do služby vrátilo 10. srpna 1917.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 90. (anglicky)
↑ S1 submarine (1, 1916) [online]. Navypedia.org [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. (anglicky)