Gymnázium Aloise Jiráska je střední škola v Litomyšli a třinácté nejstarší gymnázium v Čechách.[2] Vzniklo v roce 1640 jako piaristické, roku 1874 přešlo do správy státu.[3] Jako pedagog zde působil mimo jiné Alois Jirásek, jehož jméno škola nese od roku 1990.[2] Ve školním roce 2017/2018 mělo 335 žáků v osmiletém a čtyřletém studiu.[1]
Zakládací listinu piaristické koleje s gymnáziem podepsala 3. září 1640 majitelka litomyšlského panství Frebonie Eusebie z Pernštejna,[2] vyučování začalo v listopadu 1644. V letech 1714–1719 získaly piaristické školy vlastní budovu na zámeckém návrší podle projektu Giovanni Battisty Alliprandiho.[4] Průčelí budovy dominovala socha zakladatele piaristického řádu, svatého Josefa Kalasanského. Budova, kterou v následujícím století poničilo několik požárů a prošla celkovou přestavbou, je od roku 1958 chráněnou kulturní památkou a v současnosti je sídlem regionálního muzea.[5]
Kromě gymnázia byla v roce 1733 v Litomyšli zřízena ještě samostatná filosofická studia určená studentům mířícím na studium teologie, medicíny či práva na vysokých školách. Filosofický ústav byl však trnem v oku jezuitům ovládajícím v té době pražskou univerzitu, neboť jeho fungování z jejich pohledu škodilo pražské artistické fakultě.[6] V roce 1849 byla filosofie zrušena a dvě její třídy sloučeny s gymnáziem.[3] To bylo v roce 1866 oficiálně prohlášeno za české, čeština se však ve výuce prosazovala již dříve.[7]
školní lavice v původní budově gymnázia a dnešním muzeu
Roku 1874 pak bylo piaristické gymnázium postátněno a jeho prvním ředitelem se stal Antonín Tille.[8] O devět let později bylo navíc sloučeno s městskou střední reálkou.[9] Ve školním roce 1908/1909 začala postupná transformace školy na osmitřídní reálné gymnázium, završena byla na počátku první světové války. Ta se na chodu školy s výjimkou branných cvičení příliš neodrazila, během války však musely být ze školní knihovny na příkaz úřadů odebrány Jiráskovy romány Temno a Husitský král.[10]
První republika a období protektorátu
Po vzniku Československé republiky studenti zřídili vlastní samosprávu a začali hlasitě promlouvat do fungování školy. V prosinci 1918 vyhlásili jednodenní stávku a sepsali petici za odvolání profesora Huga Devoreckého. Vytýkali mu nevhodné chování ke studentům a pedagogické metody. Skupina studentů osobně intervenovala u ministra školství, profesor Devorecký pak byl ministerským výnosem přeložen na gymnázium do Plzně. Zemská školní rada vedení gymnáziu vytkla, že studentské protesty (včetně bojkotování Devoreckého hodin) tolerovalo, a organizátorům byly posléze uděleny ředitelské důtky.[11]
„
Žákovské správy bylo záhy zneužito. Studenti chtěli s profesory zasedati a rozhodovati i v úředních poradách, osobovali si volbu profesorů a právo je sesazovati. Příznačné pro horkost krve mládí je, že žáky záchvat mylně chápané samosprávy v krátké době přešel, jakmile běželo nejen o práva, nýbrž i povinnosti.
Od roku 1921 se profesorský sbor poprvé rozšířil o ženu – Františka Kühnová na gymnáziu vyučovala zpěv.[12] Roku 1923 se škola přestěhovala do nově postavené budovy v Masarykově čtvrti. Její slavnostní otevření doprovázel koncert ve Smetanově domě a průvod, v jehož čele studenti nesli bochník chleba jako připomínku chlebíčkové nadace Frebonie z Pernštejna.[13] V témže roce se změnil i statut školy, která se stala reformním reálným gymnáziem – klasické gymnázium sídlilo v nedalekém Vysokém Mýtě, reálné gymnázium pak v Poličce.[14]
V období protektorátu a druhé světové války byla posílena výuka němčiny, zrušen dějepis a upraveny osnovy humanitních předmětů. Následkem mnichovské dohody a odtržení Sudet z gymnázia odešlo 33 studentů a nastoupilo 55 nových. Žáci židovského původu byli v prosinci 1942 deportováni do Terezína. Ještě o rok dříve škola přišla o svou budovu, kde byla ubytována německá vojenská posádka a zřízena vojenská škola. Gymnázium pak fungovalo v prostorách někdejší městské reálky, po jejím zabrání v září 1944 sdílela budovu s průmyslovou školou a v dubnu 1945 přišla i o tyto prostory. Ve školním roce 1944/1945 byli studenti namísto pravidelné výuky svoláváni jen k příležitostným konzultacím a plnili domácí úkoly, studium navíc komplikovalo i nucené nasazení pedagogů a studentů. V dubnu 1945 byla v Mauthausenu popravena studentka gymnázia Marie Sedláčková, aktivní členka protifašistického odboje.[4]
Poválečné dějiny
Školní řád gymnázia vedl studenty pod hrozbou vyloučení k politické zdrženlivosti. Žáci však nelibě nesli například zavedení tykání ve škole, aktivní propagaci Československého svazu mládeže ze strany některých učitelů a další projevy politických změn roku 1948. Žákovská samospráva odmítla 24. února podpořit hodinovou generální stávku vyhlášenou Ústřední radou odborů. Jelikož se jí účastnili vyučující, výuku v této hodině vedli studenti, kteří byli v daném předmětu nejlepší ze třídy.[15]
V roce 1950 byl zatčen František Ambrož Stříteský, poslední rektor piaristické koleje, který na gymnáziu vyučoval náboženství a ruštinu. V inscenovaném procesu byly následně odsouzeny i dvě desítky litomyšlských studentů za rozvracení lidově demokratického zřízení. Byli mezi nimi i právě gymnazisté, kteří odmítli podpořit generální stávku. Rozsudek poslal 24 odsouzených do vězení celkem na 220 let, studenti byli navíc vyloučeni ze všech škol třetího stupně v Československu.[16]
Komunistický režim mezi roky 1948 a 1989 několikrát změnil koncepci školství, což se odráželo i na fungování gymnázia. Zákon o základní úpravě jednotného školství zkrátil osmileté studium na pětileté a později čtyřleté.[4] Od roku 1953 v Litomyšli fungovala jedenáctiletá střední škola, což v praxi znamenalo zkrácení gymnázia o další rok. V polovině 50. let přibylo večerní studium pro pracující. Pro školní rok 1959/1960 se jedenáctiletá škola stala dvanáctiletou, která byla v následujícím roce rozdělena na základní devítiletou školu a střední všeobecně vzdělávací školu. Ty byly do roku 1968 organizačně dál spojené, následně bylo obnoveno čtyřleté gymnázium s volbou humanitního či přírodovědného zaměření.[4] Osmileté studium bylo obnoveno až po sametové revoluci, od září 1990. V témže roce škola oslavila 350. výročí a přijala čestný název Gymnázium Aloise Jiráska.[4]
Osobnosti
Alois Jirásek působil na gymnáziu v Litomyšli 14 let.
V letech 1806–1807 na gymnáziu vyučoval fyziolog Jan Evangelista Purkyně.[17] Rovněž v první polovině 19. století ve škole působil malíř Antonín Dvořák, napřed jako student a později učitel kreslení.[18] Od roku 1873 zde jako pedagog pracoval spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský, profesor českého jazyka a přírodopisu. Později byl školním inspektorem pro Litomyšlsko a Poličsko. V Litomyšli napsal například díla Krupař Kleofáš, Za ranních červánků, Starohorský filozof či Nebesa.[19] V říjnu 1834 na gymnázium nastoupil jako profesor dějepisu, českého jazyka a zeměpisu Alois Jirásek, který ve škole působil 14 let. Jeho novela Filosofská historie pojednává právě o studentském životě v Litomyšli.[20]
Výstavba nové budovy gymnázia se v Litomyšli chystala již na sklonku 19. století, kdy na jejích plánech pracoval Ferdinand Havlíček. Realizace byla ale dlouho odkládána, přistoupilo se k ní až po vzniku samostatného Československa. Projekt vypracoval profesor ČVUTAntonín Ausobský, samotnou výstavbu pak řídil Ferdinand Rudolf.[28] Základní kámen byl v nově budované Masarykově čtvrti položen 24. dubna 1921,[29] v týž den byla uložena i měděná schránka s pamětní listinou.[28] Gymnázium se do nové budovy stěhovalo v srpnu 1923.[29] Celkové náklady na stavbu činily 7,7 milionů korun a litomyšlské gymnázium se stalo první nově postavenou střední školou v Československu.[28]
Trojkřídlá budova připomínající půdorysem písmeno H (ovšem nepravidelné, neboť jihozápadní křídlo je menší) byla vystavěna ve stylu geometrické moderny ovlivněné neoklasicismem. Stavbě dominuje předsazený trojboký rizalit se schodištěm a vstupním portálem neseným polosloupy v konvexně prohnutých zdech členěných pilastry. Nad vstupní částí budovy ční věž s krytým ochozem. Budova má sedlovou zvalbenou střechu, nad tělocvičnou v severozápadní části je střecha mansardová. Od 3. května 1958 je budova chráněná jako kulturní památka.[30]
↑RÁDEK, Tomáš. Litomyšlské gymnázium na pozadí společenských změn 20. století. Praha, 2012. 75 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce Tomáš Petráček. s. 24–25. Dostupné online.
↑Františka Augusta Braunera zvolili starostou Prahy [online]. Blanenský deník, 2012-03-14 [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
↑FOLTA, Jaroslav; LUKÁŠOVÁ, Andrea; ŠIŠMA, Pavel. Karel Zahradník [online]. Brno: Masarykova univerzita [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
↑ŠEBESTA, V. Prof. Dr. Josef Theurer. S. 283. Časopis pěstitelů matematiky a fysiky [online]. 1923 [cit. 2019-08-23]. Roč. 3, čís. 52, s. 283. Dostupné online.
_01.jpg)
_02.jpg)
_03.jpg)
_07.jpg)
_10.jpg)
_12.jpg)
_06.jpg)
