Narodil se v chudé rodině s mnoha dětmi a odešel z domova, aby se stal učedníkem u tesaře. Během několika let si našel místo jako asistent mistra tesaře, Carla Knuta Edberga (?–1896). Na jeho doporučení dokázal Berggren získat pas bez data vypršení platnosti a začal cestovat v roce 1855.[2]
Při návštěvě Berlína se seznámil s fotografkou a dostal své první lekce fotografie. Krátce poté zemřela a on zdědil její fotografickou kameru.[1] Poté pokračoval ve svých cestách přes Drážďany, Lublaň, Bukurešť a Oděsu a v roce 1866 přijel do Istanbulu. Krátce poté přijal francouzské křestní jméno a na adrese Istiklal Caddesi založil fotografické studio s názvem „Lilla Sverige“ (Malé Švédsko).[2]
Jeho fotografie byly většinou scénami všedního dne, ale také fotografoval události spojené s rusko-tureckou válkou a zahájením provozu Orient expresu. Jeho hlavním zdrojem příjmů byli turisté.
V roce 1883 se vrátil do Švédska, ale brzy se do Istanbulu vrátil s mladou ženou, kterou představoval jako svou neteř, Hildou Ullin. To, co mělo být návštěvou, se změnilo na celoživotní závazek, protože s ním zůstala, aby mu pomohla provozovat jeho studio a spravovat obchod, který provozovala několik let po jeho smrti.[2] Rovněž využili rostoucí popularity pohlednic a vytvořili řadu krajin a městských scén. Jejich obchod byl ve Švédsku dobře známý a stal se oblíbeným místem švédských cestovatelů, včetně několika významných osobností, jako jsou Anders a Emma Zornovi, král Oskar II. nebo Sven Hedin.[1]
Návštěva Zornových je popsána v autobiografických poznámkách Claese Adolfa Adelskölda:
„Na Štědrý den ráno jsme se se Zornem rozhodli zahrát na Turky a šli jsme za tímto účelem ke švédskému fotografovi, panu Berggrenovi, usazenému v Konstantinopoli, aby nás vyfotografoval ve skupině nastrojené jako domorodci. Skupina, kterou uspořádal Zorn, obsahovala starého obchodníka s otroky (to jsem byl já), Emma Zorn byla otrokyně, o kterou se hádali dva milenci, Zorn a Axel, a snažili se jeden druhého přeplatit.“[3]
Nakonec, jak se cena a velikost fotoaparátů snižovaly a turisté si mohli koupit vlastní, bylo pro něj stále obtížnější si vydělat na živobytí. V jednu chvíli byl zjevně nucen prodat některé ze svých skleněných negativů zahradníkům, kteří je využívali ke stavbě skleníků. Naštěstí se o tom dozvěděli úředníci na německém velvyslanectví, kteří v roce 1916 většinu jeho negativů odkoupili.[1] Nyní jsou zachovány v Německém archeologickém institutu v Istanbulu.[4]:s.7 Navzdory tomu Berggren zemřel v bídě 26. srpna1920. Bylo mu 85 let.
↑ abcLeif Wigh, Fotografiska vyer från Bosporen och Konstantinopel: om den svenske fotografen G. Berggren och hans verksamhet under 1800-talet i det ottomanska Turkiet, Fotografiska museet, Stockholm, 1984 ISBN978-91-7100-265-5
↑Adelsköld, Claes Adolf, Utdrag ur mitt dagsverks- och pro diverse-konto. D. 4, Autobiografiska anteckningar m. m., Stockholm, 1901
↑ Archivovaná kopie. www.dainst.org [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-04.