Guido ze Starhembergu

Guido ze Starhembergu
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Doba služby1677–1737
Hodnostgenerálmajor (1689), polní podmaršál (1692), polní zbrojmistr (1695), polní maršál (1704)
Narození11. listopadu 1657
Štýrský Hradec
Úmrtí7. března 1737 (ve věku 79 let)
Vídeň
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
RodičeBartoloměj III. ze Starhembergu
PříbuzníMaxmilián Adam ze Starhembergu, Jindřich František ze Starhembergu, Sabina Kristýna ze Starhembergu, Gundakar XVI. ze Starhembergu a Adam Maxmilián ze Starhembergu (sourozenci)
Profesepolitik, aristokrat, voják, vojevůdce, vojenský velitel a vojenský teoretik
PodpisGuido ze Starhembergu, podpis
CommonsGuido von Starhemberg
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Guido ze Starhembergu (také Guidobald, německy Guido Graf von Starhemberg, 11. listopadu 1657, Štýrský Hradec – 7. března 1737 Vídeň) byl rakouský šlechtic z rodu Starhembergů a vojevůdce císařské armády. Během dynastických válek 17. a 18. století dosáhl hodnosti polního maršála (1704).[1]

Život

Guido ze Starhembergu (Jan Kupecký, sbírky Belvederu

Narodil se ve Štýrském Hradci jako druhý syn Bartoloměje ze Starhembergu (1625–1676)[2] a jeho manželky Ester z Windischgrätzu (1630–1697). Měl pět sourozenců, bratry Maxmiliána Adama, Jindřicha Františka, Gundakara XVI. a Adama Maxmiliána a sestru Sabinu Kristýnu, provdanou svobodnou paní Gilleisovou. Jako mladší syn byl předurčen k úřednické dráze a studoval u jezuitů v Linzi, zajímal se ale o vojenství a v roce 1677 vstoupil do císařské armády. Zúčastnil se závěrečných operací války s Francií. Byl zraněn a povýšen na poručíka, po Nijmegenském míru sloužil na Moravě.

Během obléhání Vídně v roce 1683 bojoval s vyznamenáním jako pobočník svého bratrance Ernsta Rüdigera ze Starhembergu. Po osvobození Vídně se připojil k bojující armádě v Uhrách a účastnil se následujících bitev: 1686 obléhání Pešti, 1687 v bitvě u Moháče, obléhání a dobytí Bělehradu (6. září 1688), dále se účastnil bitev u Slankamenu. V roce 1689 byl povýšen do hodnosti generálního polního vachtmistra (respektive generálmajora. Během dalších bojů v Uhrách dosáhl hodností polního podmaršála (1692) a polního zbrojmistra (1695). Poté se zúčastnil války proti Osmanské říši po boku prince Evžena Savojského bojoval ve slavném vítězství u Zenty (1697)

Po vypuknutí válek o španělské dědictví odešel s Evženem Savojským do Itálie, zde se zúčastnil bitvy u Luzzary a následně převzal od roku 1703 velení a zabránil spojení Francouzů s Bavory. V roce 1704 dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála,[3] ale kvůli neshodám s Viktorem Amadeem II. byl nahrazen polním maršálem Wirichem z Daunu.

V roce 1708 převzal velení nad jednotkami válčícími ve Španělsku a i přes minimální podporu vedl úspěšné bitvy. V roce 1710 vstoupil po úspěšných bojích v bitvách u Almenary a Zaragozy do Madridu. Po bitvě u Villaviciosa byl nucen ustoupit do Barcelony. Zde se stal katalánským vicekrálem a kvůli nedostatku podpory se nechal v roce 1713 převézt se zbytkem vojska na anglických lodích do Janova. Poté se vrátil do Vídně, kde během válek s Turky v letech 1716 až 1718 převzal za nepřítomnosti prince Evžena prezidentství dvorské vojenské rady. V aktivní službě zůstal formálně až do smrti jako viceprezident Dvorské válečné rady.

Hrabě Guido ze Starhembergu zemřel ve Vídni 7. března 1737 a byl pohřben v kostele Řádu německých rytířů, jehož byl velmistrem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XXIII.; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 1059 ISBN 80-7185-338-0
  2. ↑ Rodokmen Starhembergů na webu euweb.cz dostupné online
  3. ↑ Služební postup Guida ze Starhembergu in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 96 dostupné online

Literatura

  • Alfred von Arneth: Das Leben des kaiserlichen Feldmarschalls Grafen Guido Starhemberg. Gerold, Wien 1853, online.
  • Alfred Ritter von Arneth: Starhemberg, Guidobald Graf von. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 35, Duncker & Humblot, Leipzig 1893, S. 473–480
  • KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016; 280 s. ISBN 978-80-7557-037-6
  • VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1. 

Externí odkazy