Grinzens je obec v Rakousku ve spolkové zemi Tyrolsko v okrese Innsbruck-venkov. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.
Poloha
Grinzes se nachází jihozápadně od Innsbrucku na terase Západního středohoří, při vstupu do údolí Sellrainu (Sellraintal). Území obce je ohraničeno řekami Melach a Sendersbach. Podlouhlá osada se táhne především podél silnice, která vede od Sellrainu (Neder s Gertreinem a Brandöggem) k západnímu konci Axamsu (Moarhof a Bachl) a v oblasti obce se rozvětvuje na stranu souběžnou s Nederem. Nad Angerem se mluví o Obergrinzens, dole u vesnického kostela o Untergrinzens.[2]
Kromě těchto ulic se obec vyznačuje obecní budovou (se základní školou, mateřskou školou, jeslemi a pavilonem, výrazně rozšířenou v roce 2013), kostelem a víceúčelovou budovou v centru obce. Celé údolí Senders (Senderstal) až po Kalkkögel (horské pásmo Stubaiských Alp) patří rovněž do oblasti obce.
Obec má rozlohu 28,71 km². Z toho 6,5 % tvoří zemědělská půda, 0,8 % zahrady, 34 % vysokohorské pastviny a 36,8 % lesy.[3]
Přibližně desetina území obce je vhodná pro celoroční osídlení, takže efektivní hustota zalidnění činí přibližně 490 obyvatel na km² plochy trvalého osídlení.
Části obce
- Grinzens (s Untergrinzens a Obergrinzens)
- Bachl
- Seite (vesnice)
- Gertrein (Rotte)
- Neder (vesnice)
- Kirchgasse (vesnice)
- Brandögg (rozptýlená vesnice)
- Zwergerhaus (rozptýlená vesnice)
Sousední obce
Obec sousedí s obcemi:[2]
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1288, kde v urbáři hraběte Menharda II. je uvedena jako Gratzinnes a Grinzeins.[4] Název obce je zastaralý a jeho význam není jasný. Původní název byl pravděpodobně Grinza nebo Grazinna. V každém případě patří do stejné jazykové skupiny jako Fritzens, Götzens atd., které sahají až k předřímské koncovce -inna.[5] V záznamech kláštera Frauenchiemsee kolem roku 1400 je v Grinzens uvedeno devět statků. V této době bylo také trvale osídleno údolí Sender (Sendertal), které vede na jih a ještě v roce 1352 – popisované jako "okoun v Senders (perch in Senders) – spadalo pod jurisdikci kláštera Wilten (Innsbruck).[6] V 16. století se tyto Schwaighofe staly alpskými pastvinami (alm). Do roku 1811 byl Grinzens součástí sousední obce Axams, než byl po tyrolských povstáních v roce 1809 bavorskou okupací povýšen na politicky samostatnou obec. Samostatnou farností se Grinzens stal až v roce 1956.
Kdysi zemědělská obec se nyní stala obytnou oblastí. Nejsilnější přírůstek obyvatel Grinzenu byl zaznamenán v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Poté se růst počtu obyvatel viditelně vyrovnal; od roku 2002 zůstával počet obyvatel po dobu deseti let prakticky konstantní na úrovni necelých 1 300 obyvatel a teprve nedávno se zvýšil na více než 1 400 obyvatel. Devět z deseti zaměstnaných lidí dojíždí do zaměstnání – s 89,6 % má Grinzens nejvyšší podíl dojíždějících v celém Tyrolsku.[7] Grinzens se potýká s typickými problémy infrastruktury okolních obcí ve spádové oblasti (Speckgürtel) Innsbrucku. V roce 2003 byl například uzavřen poslední ze tří původních místních obchodů s potravinami a jedna restaurace přežila vlnu zavírání místních hostinců.
Kvůli chybějící komerční infrastruktuře patří Grinzens k finančně nejslabším obcím v Tyrolsku.
Znak
Znak obce Grinzens symbolizuje listí a odkazuje na místní název Gezweig (větev), který pochází z předřímských dob.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grinzens na německé Wikipedii.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ a b c Tirol Atlas tiroLexikon / Alpenmodul, Grinzens. tirolatlas.uibk.ac.at [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné online.
- ↑ Ein Blick auf die Gemeinde Grinzens. www.statistik.at [online]. STATISTIK AUSTRIA, 2020-12-31 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online.
- ↑ ZINGERLE, Oswald. Meinhards II. Urbare der Grafschaft Tirol (Fontes rerum Austriacarum. 2. vyd. Vídeň: Tempsky, 1980. S. 141.
- ↑ ANREITER, Peter; CHAPMAN, Christian; RAMPL, Gerhard. Die Gemeindenamen Tirols Herkunft und Bedeutung. Innsbruck: Wagner, 2009. 650 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7030-0449-0, ISBN 3-7030-0449-5. OCLC 455592524 S. 124.
- ↑ BITSCHNAU, Martin; OBERMAIR, Hannes. Tiroler Urkundenbuch. 2,2, Abt. 2, Die Urkunden zur Geschichte des Inn-, Eisack- und Pustertals ; Bd. 2, 1140 bis 1200. Svazek 2. Innsbruck: Landesmuseum Ferdinandeum, 2012. 579 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7030-0485-8, ISBN 3-7030-0485-1. OCLC 796252057 S. 24.
- ↑ Gemeindedaten - Extremwerte. www.tirol.gv.at [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
