Rukopis je palimpsest – pod jeho cyrilickým textem byly nalezeny stopy vymazaného řeckého evangelia z 9. století.[2] Ve své současné podobě obsahuje rukopis pasáže ze Starého zákona (paremias) určené k liturgickému čtení během církevních svátků. Jde o nejstarší dochovaný slovanský parimejník, pravděpodobně zkopírovaný z hlaholského originálu.[3] Několik listů ze středu a konce textu se nedochovalo.
↑GRIGOROVIČ, Viktor I.Донесения В. И. Григоровича об его путешествии по славянским землям. Kazaň: Отделение русского языка и словесности Имп. Академии Наук, 1915. 256 s. Dostupné online. (rusky)
↑ abKUEV, K. Съдбата на старобългарската ръкописна книга през вековете. In: ŽUKOVSKAJA, Lidija P. Сводный каталог славяно-русских рукописных книг, хранящихся в СССР: XI-ХIII вв. Moskva: Отделение истории Академия наук СССР, 1984. Dostupné online. S. 175—177. (bulharsky)
↑ALEXEJEV, Anatolij A. Византийско-славянский профитологий (формирование состава). Труды Отдела древнерусской литературы. Институт литературы, 2004, čís. 56, s. 66–67. Dostupné online. (rusky)Archivováno 9. 5. 2021 na Wayback Machine.
Literatura
RIBAROVA, Zdenka; HAUPTOVÁ, Zoe. Григоровичев паримејник: Текст со критички апарат. Svazek 1. Skopje: Makedonska akademija na naukite i umetnostite, 1998. 452 s. ISBN9989-649-38-3. (makedonsky)
RIBAROVA, Zdenka. Григоровичев паримејник: Лексика, Index verborum.. Svazek 2. Skopje: Makedonska akademija na naukite i umetnostite, 2014. 542 s. ISBN6082-031-12-1. (makedonsky)